Budova Nejvyššího soudu

(autor snímku: Aleš Ležatka)

Původně Nejvyšší soud ČSR sdílel spolu s Vrchním zemským soudem, Zemským soudem pro věci civilní, Okresním soudem Brno - město pro věci civilní a Okresním soudem Brno - venkov pro věci civilní prostory v Justičním paláci na Rooseveltově ulici. To ovšem nebylo dostačující na zajištění plynulého chodu, proto se již od poloviny 20. let hledalo vhodnější samostatné umístění. Počátkem roku 1931 bylo rozhodnuto, že Nejvyšší soud bude vystavěn na tehdejším Akademickém náměstí, a to na místě pod Českou technikou nebo v čele náměstí při dnešní Šumavské ulici. Vleklé spory o staveniště vyřešilo posléze ministerstvo spravedlnosti podstatným rozšířením stavebního programu, ale spory mezi zainteresovanými institucemi a především hospodářská a politická situace 2. poloviny 30. let vedly k tomu, že se s výstavbou už ani nepočítalo.

Nejvyšší soud se do Brna vrátil v roce 1993 a jako jeho sídlo byla vybrána budova někdejšího Všeobecného pensijního ústavu na Burešově ulici. Ten byl postaven v letech 1931 – 1932 na místě bývalé Brandtovy továrny podle projektu Emila Králíka z roku 1930, profesora České vysoké školy technické v Brně. Po válce se v budově vystřídalo několik institucí. Od 60. let zde měl své sídlo sekretariát Krajského výboru KSČ, pro jehož potřeby byla provedena v roce 1986 podle projektu M. Steinhausera necitlivá nadstavba mansardového patra, podstatně měnící vzhled stavby. Tehdy bylo do nádvoří také vestavěno křídlo se stupňovitě uspořádaným sálem. Začátkem 90. let se tu na krátký čas usídlil Rektorát a Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity a konečně 10. září 1993 byla budova zapsaná ve státním seznamu nemovitých kulturních památek slavnostně předána do užívání Nejvyššímu soudu České republiky.