Přeskočit menu a dostat se na obsah

Máme tu právní džungli


S předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem o kauze H-System, audienci u prezidenta a chaosu v zákonech

* Vámi vedený
Nejvyšší soud rozhodl, že konkurzní správce v kauze H-System má právo vystěhovat šedesát poškozených rodin z jejich domů. Co byla první myšlenka, která vám prolétla hlavou, když jste byl s rozsudkem seznámen?

Okamžitě jsem si uvědomil sociální dopad na těch šedesát rodin, které se mají vystěhovat. Ale samozřejmě i další související otázky, zejména judikatorní význam toho rozhodnutí, které nastavuje pravidla rozhodování do budoucna. A proto po poradě s předsedou senátu, který ve věci rozhodl, jsme si řekli, že uděláme tiskovou konferenci, kde důvody rozhodnutí vysvětlí.

* Podílel jste se nějak na znění rozsudku, například neformálními konzultacemi s kolegy, kteří věc řešili?

Nepodílel, protože to bylo rozhodnutí senátu doktora Zdeňka Krčmáře, to je senát civilního kolegia. Já jsem příslušníkem trestního kolegia, moje specializace je trestní právo, takže v žádném směru ani při rozhodování, ani při nějakých konzultacích, nic takového.

* Ani jste se o tom dopředu neradili? Šlo očekávat, jakou bouři to vyvolá.

Ne, to není na
Nejvyšším soudě zvykem, že bychom se radili o takových otázkách předem.

* Osobně byste rozhodl stejně, nebo v nálezu vidíte nějakou slabinu?

Myslím si, že úlohou předsedy
Nejvyššího soudu není, aby hodnotil rozhodovací praxi jednotlivých senátů. Nejvyšší soud se při rozhodování v konkrétních věcech vyjadřuje právě prostřednictvím rozsudků a usnesení jednotlivých senátů, která jsou všechna uveřejněna na našich webových stránkách. Předseda Nejvyššího soudu je především orgánem státní správy soudů a na základě toho má podle zákona zajišťovat chod soudu po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční, výchovné a dohlížet na řádné plnění úkolů soudcům svěřených.

* Zároveň jste dlouholetý soudce, praktik s vlastním názorem. Kdybyste rozhodoval vy, rozhodl byste stejně?

Zákon o soudech a soudcích výslovně zdůrazňuje, že výkon státní správy nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. Takže se k tomu nemohu vyjadřovat. Byť mě samozřejmě nějaké otázky při četbě takového rozhodnutí napadají, bylo by podle mého názoru nepřípustné, kdybych své postoje sděloval veřejnosti.

Rozdílná situace

* V reakci na rozhodnutí soudu vás společně s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským pozval prezident Miloš Zeman na Pražský hrad. Jakou formou pozvánka přišla?

Prostřednictvím kancléře prezidenta, telefonickou formou. Šlo o to, aby se setkání uskutečnilo rychle, takže je to pochopitelné. A je to také obvyklý způsob, jak jsme domlouvali předchozí schůzky.

* Jak vám důvod schůzky kancléř vysvětlil?

Kancléř to nespecifikoval. Téma schůzky bylo dáno dřívějším vyjádřením prezidenta, který reagoval veřejně na rozhodnutí
Nejvyššího soudu. Na to jsme v mezičase reagovali prohlášením, kde jsme řekli, že pokud pan prezident vyslovil nějaké pochybnosti o kvalitě soudního systému, tak jsem samozřejmě já jako předseda Nejvyššího soudu, jako představitel justice, připraven s ním o tom diskutovat. Výslovně jsme také v tom prohlášení uvedli, že předseda Nejvyššího soudu nemůže při takovéto schůzce s prezidentem probírat jednotlivé aspekty jakéhokoli konkrétního případu. Panu prezidentovi jsme to zaslali prostřednictvím jeho kancléře předem, aby bylo jasné, že to prostě nepřichází v úvahu.

* Zvažoval jste, že byste na Hrad nešel?

To je dobrá otázka. Samozřejmě vím, na co narážíte. Je otázkou, jestli se takovéto schůzky mají uskutečňovat. Zejména v souvislosti s nějakými konkrétními kauzami, neboť je třeba na jedné straně ctít nezávislost soudnictví a soudů, nezávislost soudního rozhodování, což vyplývá z dělby moci a z pravidel právního státu. Na druhé straně je ovšem nutné si uvědomit, že pan prezident má velmi významné ústavní pravomoci ve vztahu k soudnictví. Jmenuje například soudce a soudní funkcionáře, a proto je podle mého názoru potřebné, aby zejména vrcholní představitelé soudnictví, zvláště když u nás nemáme orgán typu Nejvyšší rady soudnictví, s ním udržovali určitý dialog. Je samozřejmě třeba dbát na to, abychom při takové schůzce hájili nezávislost soudnictví a soudců a aby se řešily jen obecné otázky, například právě kvalita soudního systému nebo rychlost rozhodování.

* Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman před časem podobné setkání na Hradě odmítl. Jeho lidé vyšetřovali případ spojený s úředníky Správy Pražského hradu, Pavel Zeman argumentoval, že jeho přítomnost na Hradě by mohla ohrozit důvěryhodnost justice. Vy jste z ničeho podobného obavu neměl?

Myslím si, že to byla diametrálně rozdílná situace. Pan nejvyšší státní zástupce byl zván zřejmě k případu, který byl v běhu, nebyl skončen. Kdežto já jsem byl zván výslovně k obecné debatě o kvalitě soudního systému, byť tato byla odstartována reakcemi na případ, o kterém jsme již pravomocně rozhodli. Kdybych dostal pozvánku v momentě, kdy by to byla ještě „živá“ věc, o kauze by nebylo rozhodnuto, tak bych pozvání rozhodně nepřijal.

* O čem jste se na Hradě bavili? Co prezident říkal k H-Systemu a dotyčnému rozsudku?

Pan prezident na začátku řekl, že má s ohledem na některá rozhodnutí soudů pochybnosti o kvalitě a lidskosti soudního systému. Pak jsme se již bavili o systémových otázkách. Probírali jsme dlouze především délku soudního řízení, průtahy na straně soudů, rozdíly mezi průměrnou délkou řízení a délkou řízení ve složitých a závažných kauzách, tzv. justiční ping-pong, rozdílnost rozhodování soudů na jednotlivých instancích, kdy jsem se snažil panu prezidentovi vysvětlit, že právě v tom spočívá smysl opravných prostředků, které slouží k odstraňování skutkových a právních pochybení v rozhodnutích nižších soudů a ke sjednocování judikatury, potažmo k zajištění jednotnosti rozhodování soudů v 
ČR v právních otázkách na základě judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

* Nechtěl po vás prezident, abyste dotyčného soudce nějak potrestal?

Ne, vůbec žádná zmínka o tom nepadla.

* A k čemu jste se tedy dobrali, když jste hovořili o tom, že některé případy jako H-System se tu neskutečně dlouho táhnou?

Pan prezident vyslovoval své názory, já a pan předseda Pavel Rychetský jsme mu na to sdělovali své poznatky. Nepopírám, že v některých případech jsou průtahy v řízení způsobeny i pochybeními některých soudců. Nelze ale na druhé straně přehlížet i objektivní důvody, neboť v České republice se neustále a opakovaně novelizují předpisy, podívejte se na Sbírku zákonů. Některé novelizace ani nerespektují povahu měněného předpisu, jdou často proti sobě, v dostatečné míře nerespektují právní principy, na kterých je založen, apod. Vytváří to doslova právní džungli. Za třicet let tu ani nemáme nové základní procesní předpisy – trestní řád a občanský soudní řád. To se pak nejvíc projevuje právě u rozsáhlých a složitých kauz, jako je H-System.

* V čem přesně?

Jak jsem vám již říkal, ke konkrétnímu případu se nebudu vyjadřovat.

* Mluvíte o právní džungli, proč ji tu máme?

To se musíte zeptat těch, kdo jsou za to zodpovědní. Zákony přijímá parlament a návrhy zákonů ve většině případů připravuje vláda. Soustředěná práce na jednom předpisu je v České republice výjimečnou záležitostí. Není ani běžnou praxí, že by se novelizace nějakým způsobem koordinovaly, často je projednáváno v parlamentu několik novelizací k jednomu zákonu, k tomu přistupují ještě poslanecké pozměňovací návrhy. A nakonec se řekne, že za všechno mohou soudci, že oni špatně rozhodují, že věci projednávají dlouho.

Kdo udělal tlustou čáru

* Vy i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský jste prohlásili, že případ H-System má své kořeny v divokých devadesátých letech. Co přesně jste tím mysleli?

Jednou z obecných otázek právě v návaznosti na zmiňovaný případ je odškodňování obětí trestných činů. Na to my máme zvláštní zákon o obětech trestných činů, který zakládá právo na peněžitou pomoc. Zákon v jeho současné podobě nelze na klienty H-Systemu vztáhnout. Myslím si, že ve výjimečných kauzách, jako je tato, by to ale jít mělo. Zvlášť když na tom měl stát nějaký podíl.

* Jak to ale souvisí s devadesátými lety?

V devadesátých letech jsme často slýchali zpochybňování úlohy práva a právníků. Dokonce se tvrdilo, že právníci by bránili privatizaci, že by bránili uplatnění tržního hospodářství, volný trh všechno vyřeší, že „špinavé peníze“ neexistují a tak podobně. Došlo k tomu, že stát nezajistil náležitou právní regulaci. Jak ve vztahu k bankám, kampeličkám, tak i ve vztahu k podnikání typu H-System. Neochránil investice lidí, kteří do podobných projektů vložili peníze. Je to podobné případům, ve kterých stát nedokázal ochránit peníze zahraničních investorů a také na základě rozhodnutí rozhodčích soudů musel zaplatit.

* V minulosti se odškodňovalo například u klientů zkrachovalých kampeliček.

Ano, o tom přesně mluvím. A teď najednou slyším, že u H-Systemu to nejde. Zaujalo mě vyjádření předsedy Senátu Milana Štěcha v ČT24, který řekl: „Stát podle mého těžko může, nebo prakticky nemůže zopakovat něco podobného, jako bylo u kampeliček. Přece se řeklo, že kampeličky byl poslední případ. Tlustá čára, že se to nemůže opakovat.“ Ale kdo řekl, že to je tlustá čára? Vždyť ten případ pochází v podstatě ze stejné doby jako kampeličky a má stejné důsledky pro poškozené, možná i daleko horší, právě z hlediska bydlení. Takže takhle podle mého názoru k tomuto problému přistupovat nelze. Stát by si měl přiznat, že selhal, a postavit se k tomu čelem.

* Z vašeho pohledu stát nedostatečnou regulací v H-Systemu selhal?

Já si myslím, že určitě nedostatečnou právní regulací tohoto typu podnikání, i když samozřejmě základní vina byla na managementu H-Systemu, zejména panu Smetkovi, který byl za to i odsouzen. A pan předseda Rychetský je stejného názoru. Řekněme si to naprosto na rovinu, majetek odplynul neznámo kam, peníze se převáděly na jiné společnosti a odtud se odnášely v hotovosti. Je to vyjádřeno i v tom trestním rozsudku. Spravedlnost ve smyslu, aby lidé dostali zpět peníze, které do stavby svých domů vložili, zmizela v nenávratnu. To, co nyní soud řeší, je konečný důsledek. Přitom chci zdůraznit, že si osobně vážím toho, že část lidí byla aktivní, snažili se zachránit aspoň část majetku, ale na druhé straně investovali do cizího. Dnes se tedy nerozhoduje o tom, jestli stavebníci budou, či nebudou majiteli domů či bytů, ale jestli se mají poměrným způsobem uspokojit všichni věřitelé H-Systemu. To je zásada, která platí v insolvenčním řízení a v konkurzu.

* Bavili jste se s prezidentem jako politikem, jehož nejbližší spolupracovník Miroslav Šlouf z H-Systemu profitoval, jaká byla ve věci jeho role?

Takto jsme to nerozebírali. To nebylo účelem našeho rozhovoru.

* Jak přesně by mělo odškodnění klientů H-Systemu vypadat?

V té nejmenší variantě, kdy družstvo Svatopluk nabízí konkurznímu správci nějakou cenu za domy, ve kterých zmínění lidé bydlí, a on chce více, by rozdíl mohl dorovnat stát. Výsledná částka by pak připadla do konkurzní podstaty. Následně by byli poměrně odškodněni všichni zbývající poškození a dotčeným šedesáti rodinám by zůstaly jejich byty v předmětných domech. Šlo by tedy v podstatě jen o finanční příspěvek státu, zdaleka ne o kompletní odškodnění. Z hlediska spravedlnosti to, myslím, není nijak zásadně napadnutelné.

* Ministerstvo spravedlnosti takové odškodnění spíše odmítlo. Co si o tom myslíte?

Myslím, že trochu mlží, když uvádí, že podle právní úpravy to není možné. Je sice pravda, že zákon to přímo neupravuje, ale také to nezakazuje, jde o politické rozhodnutí, jak o tom mluvil ústavní právník Marek Antoš v ČT24. Dále ministr spravedlnosti mluví o tom, že je třeba řešit jednotlivé případy v rámci odškodnění za průtahy v řízení. Já mám ale na mysli něco jiného – uvolnění určité částky peněz, jež by umožnila vykoupení domů. Ta částka není ohromná, státní rozpočet by rozhodně nezruinovala.

* Má něco takového navrhovat soudce? To je přece věc politiků.

Souhlasím s vámi, že soudce, který ve věci rozhodl, by to navrhovat neměl. To by skutečně mohlo zavánět tím, že se snaží nějakým způsobem věc vyřešit jinak. Vzhledem k tomu, že však nemáme v České republice orgán typu Nejvyšší rady soudnictví, pak je třeba podle mého názoru obecně akceptovat, že předseda
Nejvyššího soudu vystupuje i jako představitel soudnictví, a proto jsem přesvědčen, že se mohu vyjadřovat k obecným otázkám typu odškodňování obětí trestných činů. Můžete samozřejmě namítnout, že je to nespravedlivé vůči ostatním členům společnosti, protože ti to vlastně zaplatí ze svých daní. To je jistě relevantní námitka.

* To je. Proč mám znovu a znovu platit za selhání politiků, kteří ani nejsou schopní své chyby reflektovat?

Když lidé platí daně, vyjadřují tím nějakou solidaritu k ostatním. Když platím daně, tak vím, že se z nich platí důchody, přispívá se na zdravotnictví a podobně. Na tom je moderní demokratická společnost založena.

* Já rád pomůžu lidem v nouzi, včetně klientů H-Systemu, ale nechce se mi platit za politiky. V západních zemích si po takovém selhání posypou hlavu popelem, omluví se, tady nic.

Já vám řeknu, v čem je příčina. Příčina je v této společnosti, která opakovaně volí do veřejných funkcí lidi, kteří nedávají dostatečné záruky proti selhání. Části voličů nevadí ani problematické osobnosti. Naše společnost také často nevyžaduje, aby ten, kdo v politice selhal, odstoupil. Přitom v demokracii nemůže nikdo veřejnosti vnutit, jak se má chovat.

Nejvyšší soud o klientech H-Systemu rozhodl. Mají ještě nějakou další možnost někam se odvolat?

Nepochybně, jak již avizovali, obrátí se zřejmě na Ústavní soud a podají ústavní stížnost. Do jeho rozhodnutí ty lidi zatím zřejmě nevystěhují, konkurzní správce již uvedl, že bude čekat, jak to dopadne.

* Na schůzce na Hradě byl předseda Ústavního soudu. Neříkal mu prezident, jak chce, aby jeho soud rozhodl?

Ne, to opravdu neříkal. Jediné, co říkal, bylo, že očekává podání ústavní stížnosti. A pak říkal, že do toho chce vstoupit nějakým zvláštním způsobem, jako jakýsi vedlejší účastník. To nám sdělil a pak to sdělil i veřejně.

* V brzké době skončí funkční období předsedovi Nejvyššího správního soudu Josefu Baxovi. Stále není jasné, kdo ho nahradí. V minulosti jste se o tom snažili jako vysocí představitelé justice mluvit s prezidentem, který má pravomoc vybrat Baxova nástupce. Řešili jste to na Hradě i nyní?

Nebudu zakrývat, že i na to došla řeč. Na konci naší schůzky.

* Rýsuje se už Baxův nástupce?

Jestli chcete nějaká konkrétní jména, tak to nemohu sloužit. Hovořili jsme o tom, ale vzhledem k tomu, že to byla porada pana prezidenta s námi a jde o výkon jeho ústavní pravomoci, nebudu se k tomu blíže vyjadřovat.


PAVEL ŠÁMAL (64) Právnickou fakultu UK absolvoval v roce 1977, v roce 2001 byl jmenován docentem pro obor trestní právo a v roce 2006 jej prezident republiky jmenoval profesorem pro obor trestní právo, kriminologie a kriminalistika. Soudcovskou kariéru zahájil u Okresního soudu v Mostě, kde od roku 1979 působil jako předseda senátu. Později přešel na Krajský soud v Ústí nad Labem a v roce 1991 na
Nejvyšší soud. Jeho předsedou byl jmenován v lednu 2015. Je expertem na trestní právo, podílel se na tvorbě zásadních zákonů v této oblasti.


Rozhovor naleznete zde:
https://www.respekt.cz/tydenik/2018/32/mame-tu-pravni-dzungli

10. 8. 2018