Nejvyšší soud ujasní nároky za koronavirová opatření, plánuje nový předseda Angyalossy

1. část rozhovoru: Nejvyšší soud ujasní nároky za koronavirová opatření, plánuje nový předseda Angyalossy

„Když něco funguje, nemá smysl do toho zasahovat, maximálně tím docílíte toho, že to přestane fungovat,“ říká ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Přesně tato věta ho v mnohém vystihuje. Nechystá žádné revoluční změny, naopak chce dotvářet to, s čím na Nejvyšším soudu začal jeho předchůdce Pavel Šámal. „Nejvyšší soud má v současné době zhruba 65procentní důvěru veřejnosti. Doufám, že za 10 let to bude alespoň 85 procent,“ usmívá se Angyalossy, který do funkce nastoupil během koronavirové pandemie. S jejími následky se bude muset Nejvyšší soud rovněž vypořádat.

Všichni se vás ptají, proč si vybral prezident Zeman do funkce předsedy Nejvyššího soudu právě vás. Zkusme najít tu odpověď v budoucnosti. Mandát máte na 10 let, jak by měl Nejvyšší soud v roce 2030 vypadat?

Nejvyšší soud má v současné době zhruba 65procentní důvěru veřejnosti. Doufám, že za 10 let to bude alespoň 85 procent. K případným změnám na Nejvyšším soudě, ale i obecně, zastávám názor, že když něco funguje, nemá smysl do toho zasahovat, maximálně tím docílíte toho, že to přestane fungovat. Vím, jak na tom Nejvyšší soud je, působím tu už nějakou dobu.


Není zde nic, co by bylo třeba radikálně měnit, přehodnocovat, bylo by to jen v neprospěch věcí.

Mám ale více vizí, čeho bych chtěl za 10 let docílit. První je etický kodex pro soudce, ten už je ve finální fázi, kdy už nejde o otázku měsíců ani týdnů, ale spíše dnů. Etický kodex by tak mohl být do konce tohoto roku plošně přijat všemi soudci v republice. Rád bych rovněž dosáhl toho, abychom v několika málo letech měli nový trestní řád, jsem maximálně připraven na tom kooperovat s ministerstvem spravedlnosti. Pak jsou ještě menší a drobnější věci, které bych rád dotáhl. Vím o několika projektech, které nastartoval již můj předchůdce, profesor Šámal, v nich bych chtěl kontinuálně pokračovat a dokončit je.

O co konkrétně jde?


Například o větší využívání alternativních trestů, třeba peněžitých trestů a domácího vězení. A je-li to možné, minimalizovat trest odnětí svobody. Samozřejmě jsou obžalovaní, na které jiný trest, bohužel, nepůsobí. Ale našla by se i řada jiných obžalovaných, na které by výchovněji působil jiný druh trestu. A co si budeme povídat, trest odnětí svobody stojí celou společnost hodně peněz, věznice jsou neustále přeplněné. Ukládání alternativních trestů by je odbřemenilo. Bylo by to pro stát levnější. A mohlo by to být i přínosné, pokud by se ukládalo více peněžitých trestů, znamenalo by to příjmy. Například v Německu to funguje velmi dobře a efekt se tam dostavuje.

Váš předchůdce Pavel Šámal v tomto prosazoval přístup, že není třeba měnit žádné zákony, jen o tom se soudci mluvit a ukazovat jim, že jde k trestání přistupovat jinak. Vidíte to stejně?

Alternativní tresty v trestním zákoníku máme, od 1. června dokonce ještě jeden přibyl, zákaz držení a chovu zvířat. Nepotřebujeme tak měnit legislativu, jde jen o to je využívat. Vždy jsem byl příznivcem alternativních trestů, už jako soudce na okresním soudu jsem využíval tehdejší novinku, trest obecně prospěšných prací. Houfně mi pak ale volali starostové obcí a ptali se mně, co s těmi lidmi mají dělat, že pro ně nemají nářadí, ani lidi, kteří by je hlídali. Vše nové naráží. Ale dnes obecně prospěšné práce fungují, daly by se ale ukládat ještě ve více případech.

Vidím to stejně jako pan profesor Šámal, když se o tom budeme bavit, rozkrývat důvody, proč se alternativní tresty neukládají a ukazovat si, že jsou efektivnější a obžalovaní je mnohdy vnímají intenzivněji, může se to změnit. Alternativní tresty mohou být pro obžalované důraznějším poučením, aby už trestnou činnost příště nepáchali. Je také pravda, že konzervativní přístup k justici patří. Osvětou je ale možné posunout jej trochu dál, neboť konzervativizmus neznamená zkostnatělost. Podobně za pomoci osvěty vzrostl počet ukládaných peněžitých trestů.

Jak by měla vypadat právní osvěta mimo justici, tedy směrem k široké veřejnosti?

Právní povědomí není bohužel na ideální úrovni. Není moc vysoké, přesvědčil jsem se o tom i teď, z několika stran jsem se setkal s názory, že když jsem byl jmenovaný předsedou Nejvyššího soudu, už budu působit v Praze. Veřejnost se v justičních problémech moc dobře neorientuje. Mělo by začít už ve škole, výuka by měla být důkladnější směrem k justici i jejímu fungování. Ještě když jsem působil v Olomouci, léta jsem chodil do škol, se studenty jsem diskutoval, snažil jsem se jim vysvětlit justiční systém. A bylo vidět, že ta děcka se v tom pak orientovala a jejich právní povědomí bylo vyšší. Neříkám, aby soudci začali chodit do škol a vyučovat tam, ale ve školách by se mělo začít. A druhým aspektem jste vy, novináři, když o tom budete psát a informovat veřejnost.

Nepřijde mi ale, že by většina soudců Nejvyššího soudu byla otevřená médiím nebo v nich byla výrazně aktivní. Budete to chtít změnit?

Své kolegy budu v první řadě motivovat k tomu, aby se snažili minimalizovat délku dovolacího řízení a snižovali počty nevyřízených spisů. To je ta hlavní práce. Ale znám všechny své kolegy, některé velice dobře, jsme přátelé. A řada z nich se věnuje vědecké, přednáškové či pedagogické činnosti. A tím se osvěta také šíří, nejen pro potřeby justice. Myslím, že soudci Nejvyššího soudu jsou aktivní dostatečně, neříkám ale, že všichni stejně. Nedomnívám se, že by bylo potřebné je v tomto ještě dále motivovat, naopak někteří soudci pracují skoro 24 hodin denně, protože aktivit mají dost. V první řadě samozřejmě musí vyřizovat spisy.

Po svém uvedení do funkce jste rovněž zmínil, že by bylo vhodné, aby Nejvyšší soud učinil určitý krok ohledně žalob, které budou mířit na stát kvůli škodám spojeným s koronavirovými opatřeními. Částí médií a právníků jste za to byl kritizován, ale myslím, že šlo spíše o nepochopení celé věci. O co by tedy mělo jít?

Už jsem o tom mluvil s předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia, který to dále probere se svými kolegy a uvidíme, kterou variantu zvolí. Jsou dvě: První by spočívala ve vydání metodiky, podobné té k přiznávání náhrad nemajetkových újem, kterou jsme vydali před několika lety. Do té doby byla situace u soudů dosti odlišná, někde se přiznávaly statisícové náhrady, jinde, prakticky v totožném případě, milionové. Poté se praxe vcelku dobře ustálila, metodika je přístupná i právnické a laické veřejnosti. Pokud by k něčemu podobnému došlo i v případě žalob na náhradu škody v důsledku škod spojených s koronavirovými opatřeními, lidé by měli jasněji, kdy mají naději na úspěch. A mohl by se snížit počet žalob, které mají minimální naději být úspěšné…

…ale lidé by je přesto podat mohli?

Samozřejmě. Ale věděli by dopředu, že šance na úspěch je dosti mizivá. Pokud by první varianta nebyla schůdná, druhá by byla ta, že bychom se domluvili se všemi soudy v republice, že budeme tyto žaloby sledovat a ve chvíli, kdy dojde k prvním rozhodnutím, pošlou nám je, abychom mohli vyhodnotit, zda je praxe roztříštěná, či je jednotná. A pokud bychom zjistili, že je nejednotná, rozhodovací praxi bychom v co nejkratší době stanoviskem sjednotili. A pak by opět existoval zdroj, odkud čerpat informace, co má šanci na úspěch.

Jedna z těchto dvou variant tedy bude provedena?

Jedna z nich snad bude schůdná. Bylo by to vhodné co nejdříve.

Rozhovor naleznete zde:

https://www.info.cz/pravo/nejvyssi-soud-ujasni-naroky-za-koronavirova-opatreni-planuje-novy-predseda-angyalossy-45372.html


2. část rozhovoru: S Fialou počítám jako s pravou rukou, výběr nových soudců svěřím kolegům, říká Angyalossy

Nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy popisuje v druhé části rozhovoru pro INFO.CZ, jak v této instituci přistoupí k personáliím, zda plánuje vystupovat navenek za justici jako takovou i to, jak by chtěl spolupracovat s předsedy Ústavního soudu Pavlem Rychetským a Nejvyššího správního soudu Michalem Mazancem. „Vyvstane-li v justici problém, špičky justice, tedy předseda Ústavního soudu a předsedové obou nejvyšších soudů, by měli být jednotní,“ říká Angyalossy.

Jak bude vypadat vaše spolupráce s místopředsedou Nejvyššího soudu Romanem Fialou, kterému zbývá do konce mandátu zhruba půl roku?

Nemám důvod cokoliv měnit, odebírat mu nějaké agendy, nebo naopak přidávat. Domluvili jsme se, počítám s ním jako se svou pravou rukou. Vycházíme spolu už léta dobře, dalo by se říci, že jsme přátelé. Budeme pokračovat, jen v jiných pozicích než doposud.

Na Nejvyšším soudu rovněž probíhá postupná generační obměna soudců. Kolika lidí se nyní týká?

V letošním roce skončí kvůli dosažení věkové hranice 70 let čtyři kolegové, ale víme o tom dlouhodobě. Na Nejvyšším soudu působí na odborných stážích soudci z jiných soudů, vzájemně se tak poznáme. A s nimi a s jejich mateřskými soudy předjednáváme případné trvalé přeložení. Řeší se to tak kontinuálně a běžně.

Jste už s někým konkrétním domluvený, že by se mohl stát novým soudcem Nejvyššího soudu? Nebo máte v hlavě lidi, které byste takto rád na Nejvyšší soud pozval?

Konkrétní jména takto v hlavě nemám. Nechávám to, a doposud to tak bylo, především na předsedech obou kolegií. Ti mapují situaci a vytipovávají jednotlivé osoby. A pak už je to na domluvě s předsedy soudů, za Nejvyšší soud to budu předjednávat já, nebo pan místopředseda Fiala, zda nám tyto lidi uvolní. I stáže ale domlouvají prioritně předsedové kolegií a až jsou předjednané, zapojují se do toho vedení soudů, kterých se to týká.

Spekulovalo se o možném příchodu Libora Vávry poté, co mu skončí mandát předsedy Městského soudu v Praze. Vzhledem k jeho ohlášené kandidatuře na prezidenta Soudcovské unie je otázka, nakolik by to bylo aktuální, ale co byste tomu případně říkal vy?


Vím, že se o něm hovořilo, že by možná někdy přišel na Nejvyšší soud. Neznám ale aktuální situaci, jak se k tomu on staví. Ale tuto otázku primárně nechávám na předsedech kolegií, aby oni se domluvili. Je třeba se domluvit i s konkrétním senátem, do kterého by stážista přišel. Je to tak nutné zkonzultovat s řadou lidí, stejně tak s jeho mateřským soudem.

Jak v obecnější rovině hodnotíte pravidlo, které jsme zmínili a podle něhož musí soudce skončit v roce, v němž mu je 70 let?

U některých kolegů, kteří odcházeli jen kvůli věku, byla škoda, že jsme přišli o tak kvalitní a zkušené soudce. Mentálně i fyzicky na tom byli velice dobře, vzhledem ke své erudici by podávali ještě několik let plné a řekl bych až nadstandardní výkony. Ale tato hranice je nastavena zákonem a u nás je oproti jiným státům ještě vyšší, jinde jde o věk 64, 66 nebo 67 let.

Budete se z pozice autority předsedy Nejvyššího soudu snažit dosáhnout v tomto změny? Soudcovská unie rovněž prosazuje institut emeritního soudce, který by umožnil dočasné navrácení se do funkce v případě potřeby…

Pro to, abychom s hranicí hýbali nahoru, třeba na 75 let, nevidím prostor. Ani v okolních státech to není standardní. Justici by spíše mohlo pomoci zavedení institutu emeritního soudce. Pro soudnictví by bylo velice přínosné mít možnost, třeba kvůli personálním problémům, povolat dočasně soudce, kterým v činnosti brání jen datum narození. Aby se zpět dostali do procesu, nechce hodně. Určitě tu myšlenku podporuji. Tuto otázku otevřela i paní ministryně spravedlnosti v souvislosti s pandemií koronaviru. Pokud to bude možné, budu se s ní o tom bavit. Chci se s ní domluvit, nakolik tuto cestu vidí jako možnou a budu velice rád nápomocen k tomu, aby se institut emeritního soudce zavedl.

Tím se dostáváme k obecnějšímu tématu. Někdy se mluví o tom, že ve chvíli, kdy v České republice neexistuje Nejvyšší rada soudnictví, fakticky ji v některých případech suplují předsedové nejdůležitějších soudů. Kroutíte ale hlavou, nesouhlasíte?

Spíše bych řekl, že je to ministerstvo spravedlnosti. Historicky máme ministerský systém řízení justice, podobně jako v Německu či Rakousku. Tuto roli by mohla převzít Nejvyšší rada soudnictví, ale nevidím v současnosti příliš velké naděje, že by tady byla vůle až natolik sáhnout do zákonů a vytvořit u nás něco podobného. Spíše si tak myslím, že zůstaneme u ministerského řízení justice.

Mluví se ale o tom, zda to neznamená částečné ohrožení nezávislosti justice. Jak to vidíte?

Hranice může být tenká, to je pravda. Byť občas prosakují určité názory, kdo co ovlivňuje, nebo co by mohlo být ovlivnitelné, třeba přes rozpočty nebo ekonomickou stránku věci, nehrozí, že by ministerstvo zasahovalo do samotné práce justice natolik, aby ovlivňovalo kauzy. Věřím, že k tomu vůbec nedochází a pokud jsou někdy takové hlasy, tak je to možná hledání něčeho, u čeho je otázka, zda to vůbec existuje.

Přesto, navázali jste už s předsedou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu užší spolupráci?


Chci navázat na velice úzkou, dobrou a prospěšnou spolupráci, kterou navázal s oběma předsedy již můj předchůdce, pan profesor Šámal. Chci v tom pokračovat. Domlouváme si termín, kdy se sejdeme, zatím k tomu ale ještě nedošlo.

Mířil jsem právě k tomu, zda mají předsedové vyšších soudů reprezentovat justiční stav jako takový.

Určitě je vhodné, pokud předsedové vyšších či nejvyšších soudních instancí vystupují k problémům jednotně. To je rozhodně žádoucí, justice by měla být jednotná a nikoliv rozpolcená. Nejde o vyjadřování se k politickým věcem, bavme se pouze o justici jako takové. Vyvstane-li v justici problém, špičky justice, tedy předseda Ústavního soudu a předsedové obou nejvyšších soudů, by měli být jednotní.

Jsou teď témata, která byste měli v této trojici prosazovat?

Vhodné by bylo, aby se intenzivněji pokračovalo v pracích na novém trestním řádu. Aby se trestní proces neříkám zjednodušil, ale aby se odstranily nedostatky starého trestního řádu. Tedy ve prospěch rychlosti a pružnosti řízení. Chci to rovněž probrat s paní ministryní, ověřit si v jaké fázi to je. Kvůli pandemii se to pozdrželo. Když nyní, doufejme, odezněla, by se v práci na něm mohlo pokračovat.

Mohli bychom mluvit i o justičních otázkách s ještě širším dopadem do společnosti. V posledních dnech se opět vyostřila situace v polském soudnictví. Předpokládám, že tady nic podobného nehrozí. Nebo jak to vidíte vy?

Věřím, že u nás nic takového nehrozí. V rámci naší justice máme dost silné osobnosti, které by něco takového nepřipustily. Uvidíme, jak se situace v Polsku bude vyvíjet dál. Pečlivě ji sleduji, uvidíme, jak se k tomu postavíme v rámci Sítě předsedů Nejvyšších soudů Evropské unie. Musíme ale své postupy a stanoviska nejprve zkoordinovat.

Osobně máte poměrně blízko k Maďarsku, jak byste zhodnotil tamější situaci v justici?

Byly tam problémy mezi Nejvyšší soudcovskou radou a zbytkem justice. Ona se přisvojovala trochu více a zásadnějších kompetencí, než měla. Ale nakolik mám informace od svých kolegů a známých, situace se tam postupně zlepšuje. Došlo tam k několika personálním změnám, předpokládám, že menší krizi, kterou tam justice měla, už překonala.

Když se vrátíme na začátek, říkal jste, že byste chtěl poměrně výrazně zvýšit důvěru v Nejvyšší soud. Pokud to všechno shrneme, jak?

Osvětou, sjednocováním judikatury. Vím, že se něco podobného podařilo slovinským soudům. Chci se jimi inspirovat, to pozitivní vybrat pro nás a zkusit něco takového i tady. Mentálně, naturelem i jazykově jsme si se Slovinci velice blízcí.

Pokud bych vás měl popsat jedním slovem, řekl bych realista. Souhlasil byste s tím?

V první řadě mě musí hodnotit ti druzí, kteří mě znají. Ale je pravda, že jsem nikdy nebyl snílek a vždy jsem se držel reálu.

Rozhovor naleznete zde
https://www.info.cz/pravo/s-fialou-pocitam-jako-s-pravou-rukou-vyber-novych-soudcu-sverim-kolegum-rika-angyalossy-45376.html

16. 6. 2020