Tajnosti kolem mého výběru mě nemrzí

„Pracuji s fakty a argumenty, spekulacemi se nezabývám,“ říká k okolnostem svého jmenování nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.

Každému vyměřím podle zákona, jsem nekompromisní a nenechám se ovlivnit politiky, tvrdí nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Na svém výběru, kdy veřejnost do poslední vteřiny netušila, že právě on důležitý post obsadí, nevidí nic pokoutného. „Lidsky mě tato situace nemrzí,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

* Kdy a jak vás Pražský hrad poprvé oslovil s tím, že jste kandidátem na předsedu Nejvyššího soudu?

Časové údaje vám nebudu schopen říct. Nerozlišuji víkend a pracovní den, jsem zvyklý pracovat o víkendech, večerech, přes pracovní dny. Prostě imrvére, jak se říká. Byl jsem osloven kanceláří pana prezidenta, zda bych měl zájem o tuto funkci, zda bych uvažoval o kandidatuře. Domluvili jsme se, že ano, a vyvrcholilo to včerejším dnem (rozhovor byl veden ve čtvrtek, pozn. red.).

* Alespoň tedy přibližně, bavíme se například o době měsíc zpátky?

Řádově by to tak asi mohlo být, ale nejsem schopen to říct přesně.

* Co jste si pomyslel, když se vám prezident ozval?

Potěšilo mě, že někdo uznal za vhodné nebo možné, abych byl jedním z kandidátů. Profesně je to pro mě pocta. Je to důležitý post, z této pozice mám možnost pomoci justici ještě jiným způsobem než vyřizováním spisů.

* Překvapilo vás to?

Je pravdou, že už v době, kdy jsem byl osloven, jsem registroval nějaké kandidáty. Příjemně mě překvapilo, že i já bych v očích někoho mohl připadat jako vhodný kandidát.

* A jak vám prezident vysvětlil, jak na vás přišel?

Neptal jsem se ho. Skutečně nevím, jakým klíčem nebo principem dospěl k mému jménu. To se musíte zeptat jeho, bohužel nejsem schopen odpovědět.

* Vás nezajímalo, jakými úvahami k vám prezident dospěl?

Ne, pro mě to nebylo podstatné. Bylo to jeho rozhodnutí, jeho návrh, jeho myšlenka. Pokud by mi to chtěl sdělit, určitě by mi to řekl. Zřejmě to také nepovažoval za důležité, abychom se o tom začali bavit.

* Co se za ten měsíc, kdy vás prezident kontaktoval, odehrálo? Kolikrát jste se setkali, na co všechno se vás ptal, na co chtěl znát váš názor?

S panem prezidentem jsem se setkal jednou a bavili jsme se o všem možném. To také potvrdilo to, že ví, koho oslovil. Překvapila mě jeho hluboká znalost informací o mé osobě. Pan prezident věděl, s kým se baví, věděl o mně spoustu věcí. Sám jsem mu neřekl nic extra nového. Ptal se mě, jakým způsobem bych vedl Nejvyšší soud, jaké bych měl návrhy, nápady, směry, co bych chtěl změnit. A to jsou témata, která jsem mu prezentoval.

* Podle bývalé ústavní soudkyně a senátorky Elišky Wagnerové by měl mít prezident pracovní skupinu právníků či soudců, se kterými by se mohl o personálních otázkách v justici, ve které není tolik zběhlý, radit. Když říkáte, že měl dobrou rešerši, s kým se o vás radil?

To je dotaz na pana prezidenta, já se na to neptal. Navíc by to ani nebylo společensky vhodné. To je v jeho režii.

* S kým dalším z Hradu jste jednal? Byl to také kancléř Vratislav Mynář?

On je šéfem prezidentské kanceláře, takže i s ním jsem se setkal, i s ním jsme to řešili. A teprve poté jsme domlouvali termín, kdy půjdu k panu prezidentovi.

* A řešili jste spolu i to, jakým způsobem byste funkci předsedy Nejvyššího soudu vykonával?

Ne. Jakým způsobem to tady povedu, otázky personální, technické, financování Nejvyššího soudu, nic z toho jsme vůbec neřešili. Řešila se pouze má kandidatura a organizační věci k tomu. Nic jiného.

* Po svém jmenování jste řekl, že prezident váš výběr nepodmiňoval jmenováním Zdeňka Koudelky soudcem Nejvyššího soudu. Nepopřel jste ale, že o něm byla řeč. Dostal jste tedy při těchto schůzkách dotaz na Koudelku, nebo ne?

O této – v uvozovkách – podmínce jsem se dozvěděl z médií. Vůbec nic takového jsme neřešili, ničím moje jmenování nebylo podmiňováno. Vůbec ničím.

* A přišla na něj tedy řeč?

Ne, nic takového jsme neřešili.

* A někdo jiný z prezidentova okolí v rozhovoru vznesl jméno Zdeňka Koudelky?

Vůbec nic takového nepadlo. Nebyl jsem jediný kandidát, takže nevím, jestli s ostatními někdo něco takového probíral. Nicméně ze strany ke mně nikoli.

* Týdeník Respekt informoval o tom, že zástupce Hradu už před časem kontaktoval vybrané soudce Nejvyššího soudu s tím, zda by souhlasili, že soudcem vašeho soudu se stane právě Koudelka. Byl by podle vás vhodným adeptem?

Těžko říct. Já sice vím, o koho se jedná, že publikuje na portálu Česká justice, ale neznám ho nijak blíže, neznám jeho dosavadní kariéru. Vím, že je specialista na ústavní právo, ale to je tak všechno. Nevím ani, co teď konkrétně dělá. A také to mám spíše z médií. Na základě těchto kusých informací mohu těžko posuzovat, jestli je, nebo není vhodný kandidát. Na to nemám dostatek vstupních informací, abych si mohl udělat úsudek. K personální obměně ale dochází průběžně z důvodu dosažení věkové hranice 70 let u mých kolegů, což se bude dít i v dalších deseti letech, co budu předsedou. Pokud budu nahrazovat soudce, kteří odejdou do důchodu, vždy budu vybírat co nejkvalifikovanější, nejerudovanější, nejlepší soudce, kteří budou pro náš soud výrazným přínosem.

* A kdyby se vám ozval prezident, jestli nechcete jmenovat právě Koudelku? Jak byste se zachoval v takové situaci?

To jsou hypotetické úvahy a otázky. Pokud by vyhověl všem kritériím, která má splňovat soudce Nejvyššího soudu, mohli bychom o kandidatuře uvažovat. Ale to je, jako kdybyste hodila do placu nějaké jméno a jestli může, nebo nemůže. Na posouzení je málo vstupních informací.

* Na druhou stranu z minulostí víme, že kancléř Mynář i prezident Zeman kontaktovali soudce a snažili se sondovat či naznačovat, jak by měli rozhodovat. Takže to není nic, co bychom neznali.

Pokud chcete naznačit nějaké možnosti ovlivnění… Když to zobecním, jsem zásadním odpůrcem toho, že by politika mohla ovlivňovat soudnictví. Nikdy to nepřipustím a v minulosti jsem to ani nepřipustil. Měl jsem dost mediálních případů, soudil jsem i bývalé politiky. Od prvopočátku mé kariéry jsem trestním soudcem a všichni věděli, že jsem nekompromisní a každému vyměřím podle zákona to, co mu náleží. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se mě někdo snažil ovlivnit.

* Vrátím se ještě k vašemu výběru. Šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová označila váš výběr za netransparentní a nedůvěryhodný, protože veřejnost nevěděla, o kom prezident uvažuje. Bylo podle vás správné, že veřejnost skutečně do poslední vteřiny netušila, koho hlava státu vybrala? Všichni jsme se to dozvěděli až z přímého přenosu televize.

To je otázka na pana prezidenta, proč to probíhalo takovým způsobem. Na straně druhé, probíhalo to přesně podle zákona. Nebyl porušen žádný předpis, takže v tom nevidím problém. Co se týče transparentnosti, je to volba, která ze zákona náleží panu prezidentovi. Není to úplně ideální přirovnání, ale když pan prezident uděluje milost, také bychom mu vytýkali, že to je netransparentní? Přitom to je podle zákona, má právo udělit komukoliv milost a nemusí to ani odůvodňovat. A zajímavé je, že tam proti tomu nikdo nebojuje, že to je netransparentní řízení.

* Ale bavíme se přece o pozici předsedy Nejvyššího soudu, která prakticky ovlivňuje životy občanů.

Ano, říkal jsem, že to není nejlepší příměr. Ale taková je zákonná úprava. Pan profesor Šámal odešel na Ústavní soud poněkud nečekaně. Znenadála jsme neměli předsedu Nejvyššího soudu. Díky naší zákonné úpravě, a přestože do toho zasáhla pandemie koronaviru, jsme do tří měsíců měli nového předsedu. Například na Slovensku probíhají na funkci předsedy Nejvyššího soudu různé procedurální, poměrně složité postupy. Paní předsedkyně tam končila loni v říjnu, dlouho se to vědělo, a trvalo osm měsíců, než byl těmi složitými procedurami jmenován předseda nový. Na straně druhé je pravdou, že na předsedu Nejvyššího soudu je okruh kandidátů dán ze soudců tohoto soudu. Soudci, kteří se na Nejvyšší soud dostanou, mají mnohaletou soudní praxi, zkušenosti, provádí pedagogickou, publikační a další činnost. Jsou to zkušení odborníci v oblasti svého práva. Díky tomu se dostali na Nejvyšší soud a nezůstali celý život například na okresním soudu. Jedná se o kvalifikované, erudované lidi. Z nich potom vybrat jednoho, který bude úřadu předsedat, a tudíž ho do jisté míry může ovlivňovat v rámci svých kompetencí, pokud je to podle zákona, nevidím v tom nic pokoutného, falešného či tajuplného.

* Jenže ani při slavnostním ceremoniálu prezident nevysvětlil, proč si vybral právě vás. Doslova řekl, že se rozhodl, jak se rozhodl. Tak se opět ptám na to, jestli si veřejnost nezaslouží lepší zdůvodnění toho, proč volba padla právě na vás.

Pokud to nebylo odůvodněno, věřím, že svojí prací veřejnost přesvědčím o tom, že pan prezident rozhodl správně. Určitě pro to udělám maximum.

* Post předsedy Nejvyššího soudu je významná pozice a od jmenování musíte ve většině rozhovorů vysvětlovat, proč to bylo tak tajemné. Dostáváte dokonce přímé dotazy na to, jestli jste za své jmenování nemusel něco slíbit, jestli to nebylo něčím podmíněno. Nemrzí vás to tedy ani lidsky?

Jsem soudce, který pracuje s argumenty a fakty, ty vyhodnocuje a na základě toho činí závěry. Spekulacemi se nezabývám. Z toho důvodu pro mě lidský rozměr není podstatný. Vyhodnocuji fakta, důkazy a důležitý je výsledek. Nemůžu říct, že by mě to z lidského nebo jakéhokoli jiného pohledu mrzelo nebo že by mi v tom procesu něco chybělo.

* Sám jste řekl, že veřejnost chcete přesvědčit svou prací. Ale nezapadá právě kvůli tomu všemu tajemnu vaše práce a všechno to, co je za vámi?

Je to právo pana prezidenta, nemusel to odůvodnit. Takovou máme zákonnou úpravu, takový prostor mu dává. Nemám důvod o tom spekulovat. Pokud bych měl rozhodovat ve věci a neměl psát odůvodnění, nebudu spekulovat, jestli je to dobré, nebo špatné. Zákon mi to tak říká.

* Prezident Zeman při vašem jmenování řekl, že věří, že se budete často setkávat. Co znamená to často? Dohodli jste si nějaké pravidelné návštěvy, setkávání, debaty?

Ne. Nevím, na co pan prezident konkrétně mířil, ale předpoklad je, že jako předseda Nejvyššího soudu budu častěji jezdit do Prahy, řešit věci na ministerstvu, ústavně právním výboru a tak dále. Takže určitě bude i příležitost. Třeba při státním svátku budu také pozván na oslavy, a to se nepochybně potkáme. Rozhodně nejsme domluveni, že bych za ním jezdil v pravidelných intervalech. Nic takového nepřichází v úvahu.

* Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se dokáže ozvat, když má pocit, že situace ve společnosti vybočuje z ústavního rámce, podobně se veřejně vyjadřuje například i bývalý šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Dovedete si představit, že v podobných případech budete také veřejně vystupovat?

Rozhodně bych se vyhýbal vyjádřením k probíhajícím kauzám. Za naši práci hovoří naše rozhodnutí. K živým kauzám nemám důvod se vyjadřovat mimo jiné i proto, aby to nevyznělo, že se snažím daný případ ovlivnit. Ctím absolutní nezávislost soudu. Maximálně mohu okomentovat své rozhodnutí, protože to je současně i v odůvodnění. Případně máme tiskový odbor, který se vyjadřuje k některým mediálně zajímavým případům, a komentujeme naše rozhodnutí.

* A budete chtít jako bývalý tiskový mluvčí něco změnit v komunikaci Nejvyššího soudu? Vidíte tam prostor pro změny?

Zdejší tiskové oddělení spolupracuje s médii velice dobře a vstřícně. Vždy jsem byl pro otevřenou informovanost, pro otevřenou justici. V tomto směru budu našeho tiskového mluvčího podporovat, protože soud nemá co tajit. Neděje se zde nic pokoutného, nezákonného, tajného, o čem by veřejnost neměla vědět. Naopak, jednáme na základě zákona, procesních předpisů s využitím hmotného práva a nemáme co tajit. Jsem pro maximální otevřenost justice.


***
Petr Angyalossy Dětství prožil na slovensko-maďarském pomezí. Soudcem byl jmenován v roce 1996, nejprve působil jako předseda senátu u Okresního soudu v Olomouci, od roku 1999 byl šéfem senátu Krajského soudu v Ostravě. V roce 2004 se stal soudcem Vrchního soudu v Olomouci, deset let byl i jeho mluvčím. K 1. 4. 2017 byl jmenován soudcem senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, od léta 2018 je jeho předsedou.

S panem prezidentem jsem se setkal jednou a bavili jsme se o všem možném. To také potvrdilo to, že ví, koho oslovil. Překvapila mě jeho hluboká znalost informací o mé osobě. Pan prezident věděl, s kým se baví, věděl o mně spoustu věcí. Za naši práci hovoří naše rozhodnutí. K živým kauzám nemám důvod se vyjadřovat mimo jiné i proto, aby to nevyznělo, že se snažím daný případ ovlivnit. Ctím absolutní nezávislost soudu.

Zdroj:
Deník N

25. 5. 2020