Odpověď na žádost fyzické osoby o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 11/2016

Nejvyšší soud obdržel dne 26. ledna 2016 žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. (dále jen „IZ“), konkrétně o zaslání kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 11 Tdo 1081/2015. Tuto žádost povinný subjekt eviduje pod sp. zn. Zin 11/2016.

Povinný subjekt nejdříve dne 2. února 2016 odmítnul požadovanou informaci poskytnout s odkazem na ustanovení § 11 odst. 4 IZ. Kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo možné zaslat, neboť Nejvyšší soud ve vztahu k výše uvedenému ustanovení respektuje svoji praxi, podle které se konkrétní rozhodnutí soudu poskytují až poté, kdy jsou doručeny všem účastníkům řízení, zejména obviněným v trestním řízení. Tato praxe je v samotném zájmu účastníkům řízení, kdy o výsledku řízení u soudu mají být nejprve vyrozuměni tito účastníci. Den, kdy je konkrétní rozhodnutí doručeno účastníkům řízení, však Nejvyšší soud nemůže ovlivnit, neboť není doručujícím orgánem. Tímto je soud prvního stupně, který v dané věci rozhodoval.



Dotazem na Městský soud v Praze, který byl doručujícím orgánem, bylo Nejvyššímu soudu dne 2. února 2016 sděleno, že tento soud dosud neměl potvrzeno doručení zejména obviněným Mgr. L. H. a Mgr. K. H. Městský soud v Praze však potvrdil, že sám žadatel o poskytnutí informace, který byl zároveň účastníkem řízení ve věci 11 Tdo 1081/2015, již rozhodnutí Nejvyššího soudu obdržel v neanonymizované verzi dne 29. ledna 2016 a přesto svoji žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 11/2016 nevzal zpět.
Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podal žadatel o poskytnutí informace sp. zn. Zin 11/2016 následně odvolání, ve kterém zejména uvedl, že povinný subjekt k dané věci vydal (ale řádně nedoručil) pouze stručné rozhodnutí ze dne
2. února 2016, sp. zn. Zin 11/2016, ve kterém žádost v celém rozsahu odmítá. Dané rozhodnutí dle žadatele nesplňovalo základní náležitosti podle správního řádu. Bylo zcela neurčité bez řádného odůvodnění a bez uvedení konkrétních zákonných ustanovení, která ho vedla k omezení práva na informace. K neposkytnutí elektronické formy anonymizovaného rozhodnutí dle žadatele neexistoval žádný zákonný důvod.


Soud se seznámil s obsahem odvolání žadatele a následně mu sdělil nové skutečnosti:
Nejvyšší soud dotazem ze dne 5. února 2016 u doručujícího soudu zjistil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 11 Tdo 1081/2015, bylo doručeno dne 27. ledna 2016 Nejvyššímu státnímu zastupitelství do datové schránky, Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 dne 27. ledna 2016 do datové schránky, Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 27. ledna 2016 do datové schránky, Mgr. Karlu Tománkovi, advokátovi, dne 28. ledna 2016 do datové schránky a JUDr. Antonínu Janákovi, advokátovi, dne 27. ledna 2016 také do datové schránky. Nejvyšší soud dále zjistil, že dne 3. února 2016 bylo rozhodnutí doručeno také obviněné Mgr. L. H.
Nejvyšší soud, ač si byl vědom skutečnosti, že žadatel již předmětné rozhodnutí má, požadované anonymizované rozhodnutí ve věci 11 Tdo 1081/2015 žadateli poskytl. Zrušil tak sám své prvotní odmítnutí žádosti sp. zn. Zin 11/2016 autoremendurou.

Mgr. Aleš Pavel
ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu