Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 106/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. C., nar. XY, bytem XY (dále jen „žadatel“), ze dne 13. 7. 2019, sp. zn. Zin 106/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu s § 8a informačního zákona, ve spojení s čl. 6 odst. 1 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „Nařízení“), v souladu s aktuálním zněním zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se žádost žadatele částečně odmítá tak, že v kopii požadovaného rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení a třetích osob.


Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 13. 7. 2019 žádost žadatele v následujícím znění:



„Vaše č. j. 6 Tz 3 / 2017
Věc: „ Rekonstrukce zámku Buštěhrad “
Žádost o poskytnutí informace – rozsudek ze dne 07. 06. 2017
Na základě ustanovení § 2 odst. 1 ) zák. č. 106 / 1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ( dále jen „ zákon o svobodném přístupu k informacím “ ) a ustanovení § 11 odst. 4 ) písm. b ) zákona o svobodném přístupu k  nformacím, podána žádost ve smyslu § 13 zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí informace předložením rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 07. 05. 2017 ve věci č.j. 6 Tz 3/2017, obviněný D. R. a další.“

K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Na národní úrovni se zákonnosti zpracování věnuje § 5 a násl. zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů:

„Správce je oprávněn zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro splnění:

a) povinnosti, která je správci uložena právním předpisem, nebo

b) úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 nařízení je zpracováním osobních údajů „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Nejvyšší soud nemá v daném případě (u žadatelem požadovaného rozhodnutí) od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 nařízení, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a informačního zákona. Povinný subjekt rovněž neshledal zveřejnění osobních údajů ani jako nezbytné pro splnění povinnosti poskytování informací stanovené informačním zákonem ve smyslu výše citovaného § 5 písm. a) zákona o zpracování osobních údajů, jelikož pro splnění informační povinnosti plně postačuje poskytnutí anonymizované verze požadovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci předmětné žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 106/2019 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů účastníků řízení, popř. třetích osob, podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatele o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů účastníků a třetích osob obsažených v textu rozsudku ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, v souladu s § 8a informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizovanou kopii požadovaného rozsudku.


 
Poučení:

 

Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 


Povinný subjekt požadovanou informaci, s výjimkou osobních údajů, o jejichž odmítnutí poskytnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou přílohy – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.

Nad rámec výše uvedeného povinný subjekt konstatuje, že žadatel v textu žádosti uváděl mimo správného data rozsudku (7. 6. 2017) i datum 7. 5. 2019, nicméně tato nesprávnost, respektive nejednoznačnost či vnitřní rozpornost žádosti, nezpůsobila žádné pochybnosti o obsahu žádosti, respektive žádné pochybnosti, které by nebylo možné odstranit, neboť v dané věci vydal Nejvyšší soud rozhodnutí ve dnech 31. 5. 2017, 7. 6. 2017 a 26. 6. 2017 a pouze v případě rozhodnutí ze dne 7. 6. 2019 se jednalo o rozsudek (ve zbývajících dvou případech se jedná o usnesení), proto mohlo být jednoznačně identifikováno žadatelem požadované rozhodnutí a žádost mohla být věcně vyřízena v souladu s informačním zákonem.

Žadatel v textu žádosti také nesprávně zaměňuje pojmy „spisová značka“ a „číslo jednací“ (číslo jednací definuje § 76 Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu: „Číslo jednací tvoří spisová značka a k ní připojené číslo listu písemnosti.), nicméně ani tento nedostatek žádosti neměl vliv na věcné vyřízení žádosti.

Závěrem považuje povinný subjekt za vhodné žadatele upozornit, že Nejvyšší soud zveřejňuje všechna meritorní rozhodnutí na svých stránkách www.nsoud.cz , pro jejichž vyhledání postačuje zadání příslušné spisové značky. Rozhodnutí jsou takto zveřejňována obvykle ve lhůtě 60 dnů po tzv. odškrtnutí věci v Informačním systému Nejvyššího soudu, tedy dva měsíce poté, co Nejvyšší soud odeslal své rozhodnutí, včetně odůvodnění a celého procesního spisu, k soudu (zpravidla) první instance s tím, aby tento prvoinstanční soud řádně rozhodnutí dovolacího soudu doručil všem účastníkům (stranám) řízení.

 

Poučení:

 

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 25. 7. 2019

 

Mgr. Petr Tomíček


vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona
 
Příloha:
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.