Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 110/2019

Vážený pane,

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 17. 7. 2019 Vaši žádost sp. zn. Zin 110/2019, prostřednictvím které žádáte:



„1. Žadatel dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. (dále jen INFZ) požaduje přímé poskytnutí následujících informací ve smyslu § 6/2 INFZ:

2. Sdělení, zdali judikát 29 Odo 22/2002 I. („Jestliže soud při jednání čte nebo sdělí obsah soudních rozhodnutí, jejichž prostřednictvím se seznamuje s odbornými názory na řešení projednávané věci, nejde o dokazování ve smyslu ustanovení § 122 a násl. o.s.ř.“) je publikován pod číslem „SJ, 2004, č. 212“ či „SJ, 2003, č. 137“? (SJ = časopis soudní judikatura).
V komentáři k o.s.ř. (JUDr. Drápal, Bureš a kol., 1. vydání 2009, C. H. Beck) je tento judikát (29 Odo 22/2002 I.) citován na str. 825 a 957, kde již však právní věta má jiný obsah („Neurčuje-li výrok usnesení…“)…
Které označení je to správné (viz citovaná právní věta) je tak otázkou, jenž je předkládána.

3. Tisk judikátu, jehož I. právní věta odpovídá citované právní větě, přiřazené k 29 Cdo 22/2002 I.“

K Vaší žádosti Vám povinný subjekt sděluje, že předmětem Vaší žádosti je rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2002 – II. Římská číslice označuje, že jde o druhé rozhodnutí v rámci řízení pod jedinou spisovou značkou. Uvedené rozhodnutí bylo publikováno pod označením „SJ, 2004, č. 212“.

Pod označením „Sj, 2003, č. 137“ bylo publikováno 1. rozhodnutí v dané dovolací věci, která se obsahově věnovala povinnosti placení soudních poplatků (jednalo se o usnesení).

Pokud tak v jedné dovolací věci bylo vydáno postupně více rozhodnutí (usnesení a následně rozsudek v meritu věci), jsou tato rozhodnutí odlišována pomocí čísla jednacího, či spíše pomocí římské číslice přidané ke spisové značce, kterou mají jednotlivá rozhodnutí v rámci totožného dovolacího řízení stejnou.

Povinný subjekt si dovoluje k žádosti žadatele uvést, že „sbírková“ označení sice můžou povinnému subjektu pomoci při vyhledávání požadovaného rozhodnutí, nicméně nejspolehlivější cesta pro identifikaci jednotlivých rozhodnutí je sdělení příslušné spisové značky rozhodnutí, jelikož povinný subjekt nemusí mít přístup do příslušné databáze, v níž je pod „sbírkovým“ označením publikován judikát Nejvyššího soudu.

Požadované rozhodnutí Vám povinný subjekt posílá v příloze tohoto sdělení, a to i přes určité formální nedostatky této části žádosti. Jednak v rámci bodu 3. žádosti uvádíte (neexistující) rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 22/2002 I., a dále nepožadujete stricto sensu poskytnutí informace, nýbrž se na povinném subjektu domáháte provedení určitého (v rovině informačního zákona nepřípustného) úkonu – požadujete toliko „tisk“ konkrétního rozhodnutí. Nicméně i vzhledem k úvodnímu sdělení, že požadujete „přímé poskytnutí informací“ má povinný subjekt za nesporné, že požadujete poskytnutí dříve v žádosti specifikovaného (správně identifikovaného) rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Závěrem, a nad rámec poskytnuté informace, pro Vaši konkrétní představu k problematice zveřejňování soudních rozhodnutí, považuje povinný subjekt za vhodné Vás informovat, že do jeho působnosti podle informačního zákona nespadají informace týkající se skutečnosti, ve kterých (soukromých) sbírkách či databází soudních rozhodnutí byla rozhodnutí Nejvyššího soudu publikována. Pokud takovou informací povinný subjekt disponuje, samozřejmě ji poskytne, avšak obecně jí disponovat nemusí. Rozličné sbírky soudních rozhodnutí jsou vydávány soukromými osobami, které nepotřebují k publikaci rozhodnutí souhlas Nejvyššího soudu, jelikož § 3 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“), soudní rozhodnutí (tedy rozsudky i usnesení) výslovně vylučuje z ochrany podle autorského zákona. Nejvyšší soud proto nemá a nemůže mít úplný přehled o tom, v jakých sbírkách byla ta která rozhodnutí publikována. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že jednotliví soudci mohou k publikaci (neformálně) navrhovat rozhodnutí podle jejich uvážení. Viz následující citace autorského zákona:

„§ 3 Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na

a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,

b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.“

Zcela na závěr pak povinný subjekt sděluje, že Vaše sdělení o aplikaci v žádosti citovaných rozhodnutí v uvedeném komentáři k o.s.ř. považuje pouze za doplňující sdělení k žádosti, které bylo napsáno jako doplňkové a které mělo sloužit k jednoznačné identifikaci požadovaného rozhodnutí. Povinný subjekt tedy nepovažuje za nutné se k této části žádosti (obsahu) blíže vyjadřovat či k ní dokonce vydávat rozhodnutí podle § 15 informačního zákona.

 

Poučení:

 

Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

S pozdravem

 


Mgr. Petr Tomíček,
vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle informačního zákona
 
Příloha (tištěná): rozhodnutí 29 Odo 22/2002 – II.