Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 151/2018

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“)

Vážený pane N.,

Nejvyšší soud obdržel dne 20. 11. 2018 Vaši žádost o poskytnutí informace podle informačního zákona, kterou eviduje pod sp. zn. Zin 151/2018, v následujícím znění:

„1. Žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. požaduje žadatel následující informace:

2. Anonymizovaný rozsudek či usnesení povinného č. j. 6 Tdo 1486/2012.
3. Informaci, zdali je povinnému známo, zdali bylo proti rozhodnutí povinného č. j. 11 Tdo 1011/2015 a č.j. 6 Tdo 1486/2012 podány ústavní stížnosti a pod jakým č. j. byly projednávány?
4. Je-li povinnému známo, že aplikace stanoviska NSČR Tpjn 301/2013 je vázána na nález Pl. ÚS 13/12, kde je jasně stanoveno, že se jeho závěry uplatní toliko pro futoro (bod 36) od jeho vyhlášení 23. 8. 2013 v Sbírce zákonů?“


Povinný subjekt požadované informace poskytuje níže.

K bodu 2 žádosti Vám povinný subjekt sděluje, že pod uvedenou spisovou značkou dohledal tři rozhodnutí a tato Vám v anonymizované podobě poskytuje v příloze.

K bodu 3 žádosti Vám povinný subjekt sděluje, že ve věci sp. zn. 11 Tdo 1011/2015 nemá informaci o tom, že by byla podána ústavní stížnost. Ve věci sp. zn. 6 Tdo 1486/2012 byla ústavní stížnost podána, byla řešena pod sp. zn. II. ÚS 3132/13 a usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2015 byla ústavní stížnost odmítnuta.

K bodu 4 žádosti Vám povinný subjekt sděluje, že nález Pl. ÚS 13/12 je povinnému znám a to včetně jeho bodu 36, který říká:

„36. Na intertemporální účinky přijatého nálezu je nutné nahlížet tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen ve Sbírce zákonů. Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit proto pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 (ST 31/59 SbNU 607; 426/2010 Sb.) aj.]. Opačný přístup ve vztahu k zahájeným, ale i již ukončeným případům by totiž nevedl ve vztahu k účastníkům řízení v rozporu se smyslem tohoto nálezu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2371/11 ze dne 18. 9. 2012 (N 159/66 SbNU 373), dostupný též na http://nalus.usoud.cz] k vyšší míře právní jistoty. Kvůli rozdílům mezi shora citovanou ustálenou přísnější rozhodovací činností obecných soudů a mírnějším řešením zvoleným vládou díky napadenému zmocňovacímu zákonnému ustanovení, a to rozdílům postrádajícím jakékoliv racionální ústavněprávní zdůvodnění, proto není materiální, a tím ani formální důvod pro případný postup podle § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.“
Ostatně, samotný nález je zmíněn hned v druhém odstavci odůvodnění Vámi dotazovaného stanoviska sp. zn. Tpjn 301/2013, který zní:

„Tento návrh učinil předseda kolegia na základě uvážení významu předložené otázky pro současnou rozhodovací praxi soudů s ohledem na to, že Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12, ze dne 23. 7. 2013, zrušil ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve slovech a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Současně zrušil ustanovení § 2 a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Z této skutečnosti plyne potřeba sjednotit rozhodovací činnost soudu judikaturu v otázce výkladu pojmu množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. V důsledku uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády. Na tuto okolnost poukázal i předseda a další členové velkého senátu.“

Nad rámec výše uvedeného si Vás dovoluji upozornit, jak plyne z judikatury, informační zákon neslouží k dovysvětlování jiných rozhodnutí povinného subjektu. Viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 117/2014-64 ([12] NSS se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu, že právo na přístup k informacím neslouží jako specifická forma opravného prostředku proti rozhodnutím či postupům správních orgánů. V režimu SvInf se nemůže účastník řízení domáhat „dovysvětlení“ toho, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, respektive zpochybňovat, proč určité důležité skutečnosti v rozhodnutí nejsou uvedeny. [13] (…) Ust. § 2 odst. 4 brání povinný subjekt před tím, aby se na něj žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu správním orgánem vydaného rozhodnutí apod.).

Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

S pozdravem

Mgr. Simona Češková
poradkyně pro otázky zákona č. 106/1999 Sb.,
pověřená vyřizováním žádostí podle informačního zákona


Přílohy:
Anonymizované usnesení č. j. 6 Tdo 1486/2012-I.130
Anonymizované usnesení č. j. 6 Tdo 1486/2012-II.-142
Anonymizované usnesení č. j. 6 Tdo 1486/2012-III.-143


Rozhodnuti - 6 Tdo 1486_2012-I
Rozhodnuti - 6 Tdo 1486_2012-II
Rozhodnuti - 6 Tdo 1486_2012-III