Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 156/2018


ROZHODNUTÍ



Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., nar. XY, XY, t. č. Nám. Míru 55, 507 11 Valdice (dále jen „žadatel“), ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. Zin 156/2018,

takto:

I. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost žadatele částečně odmítá v rozsahu bodů 2 a 3 žádosti, neboť se jedná o dotaz na názor povinného subjektu, konkrétně o požadavek na dovysvětlování rozhodnutí z trestního řízení

II. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost žadatele částečně odmítá v rozsahu bodu 4 žádosti, neboť se jedná o dotaz na názor povinného subjektu, konkrétně o požadavek na dovysvětlování textu k poskytnuté informaci podle informačního zákona
Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 19. 11. 2018 žádost podle informačního zákona, ve které žadatel požaduje poskytnout:

„2. Ve věci sp. zn. 11 Tdo 1011/2015 u povinného probíhala souzená činnost trestná v jakém období? (skutková věta uvádí září 2010 až 11. 10. 2012, toto potvrdit žadateli postačí)

3. Ve věci sp. zn. 11 Tdo 1011/2015 u povinného došlo 19. 11. 2015 k vyhlášení rozhodnutí, otázka zní, zdali v něm bylo na souzené jednání aplikováno stanovisko NS ČR Tpjn 301/2013? (z rozhodnutí plyne že ano, tato prostá informace žadateli postačí)

4. Ve vyrozumění povinného č. j. Zin 151/2018 z 29. 11. 2018 je upozorňováno na judikát NSS 10 As 117/2014-64, jenže uvádí, že INFZ žádosti „neslouží k dovysvětlování jiných rozhodnutí povinného subjektu“. Otázkou je, zdali si povinný uvědomuje, že judikát na žádosti žadatele nedopadá, jelikož: A) mluví o účastníku řízení a žadatel není účastníkem ani věci 11 Tdo 1011/2015, ani Tpjn 301/2013, ani Pl. ÚS 13/12 B) neiniciuji ani jakýkoliv opravný prostředek proti uvedeným rozhodnutím C) a již vůbec se nedomáhá „dovysvětlení“ rozhodnutí. To je jasné a srozumitelné.
Žadatel se „jen“ domáhá stručného sdělení k aplikaci Tpjn 301/2013 stanoviska na čin z let 2010 až 2012, ačkoli se toto zdá být explicitně zapovězeno Pl. ÚS 13/12 bod 36 (viz. Zin 151/2018) nálezem. Tedy ano, bylo aplikováno či ne, nebylo aplikováno. V jednom dokumentu – aby tak vše podstatné bylo řečeno v jednom stručném a jasném sdělení.

5. Kopii INFZ sdělení povinného, v němž žadatele informoval o datu vydání Tpj 97/88 výtahu ze zprávy a o tom, kdo ji podepsal.


K výroku I. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „Povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“

Odborná literatura uvádí doslova (srovnej Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 145): Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo do Informačního zákona včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: …režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona; zvláště časté jsou v té souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpravování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu…“

Povinný subjekt dále odkazuje na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá jednoznačný závěr, že ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je třeba vykládat podle jeho účelu, jímž je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu, vytvoření či obstarání nové informace ve smyslu informačního zákona (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 55/2014-33).

Jak uvádí odborná komentářová literatura (srovnej Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 78): „Další typovou skupinou žádostí, které lze podřadit pod dotaz na názor, jsou žádosti požadující „(do)vysvětlení“ postupů či stanovisek povinných subjektů. Takové žádosti jsou často podávány jako vyjádření nespokojenosti s jinou aktivitou povinného subjektu, typicky žádost o sdělení, z jakého důvodu povinný subjekt vydal konkrétní rozhodnutí, proč se v rámci určitého materiálu nezabýval též určitým v žádosti uvedeným problémem, z jakého důvodu nebyl určitým způsobem činný apod. [srov. rozsudky NSS č. j. 6 As 18/2009-63, č. j. 2 As 4/2011-102, č. j. 10 As 117/2014-64; č. j. 6 As 18/2009-63 (1957/2009 Sb.NSS)].

Vzhledem k výše uvedenému je možné žadatele pouze odkázat na samotné znění odůvodnění předmětného rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 1011/2015, které – jak vyplývá z jeho žádosti – má k dispozici.


K výroku II. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Již ze samotné otázky položené žadatelem „zdali si povinný uvědomuje,“ je evidentní, že se žadatel dožaduje vyjádření názoru povinného subjektu. Jsou tedy naplněny důvody, za kterých podle § 2 odst. 4 informačního zákona nemá povinný subjekt povinnost informaci poskytnout.

Povinný subjekt proto znovu připomíná již výše citovanou komentářovou literaturu (srovnej Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 145): Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo do Informačního zákona včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: …režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v té souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpravování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu…“

Vzhledem k výše uvedenému byl povinný subjekt nucen i tuto část žádosti žadatele částečně odmítnout.


Poučení:
Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.



Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedenými výroky, poskytuje níže.

K bodu 5 žádosti povinný subjekt žadateli zasílá kopii vyřízení jeho žádosti evidované pod sp. zn. Zin 144/2018, ze dne 14. 11. 2018, kdy povinný subjekt takto informoval žadatele o datu vydání a o tom, kdo podepsal dokument sp. zn. Tpj 97/88. Tuto informaci (kopii dokumentu) zasílá povinný subjekt i přesto, že zmíněný dokument byl v originále žadateli odeslán již dne 14. 11. 2018 a žadatel jeho obdržení potvrdil podpisem na doručenku České pošty, s. p. dne 15. 11. 2018.


Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


V Brně dne 19. 12. 2018

Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona



Příloha (tištěná): Vyřízení žádosti sp. zn. Zin 144/2018