Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 161/2018


ROZHODNUTÍ


Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti J. F., nar. XY, bytem XY (dále jen „žadatel“), ze dne 21. 12. 2018, sp. zn. Zin 161/2018,
takto:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 8a informačního zákona a čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „nařízení GDPR“) se žádost žadatele částečně odmítá tak, že v kopii požadovaných rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení a třetích osob.

Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 21. 12. 2018 žádost podle informačního zákona, v následujícím znění:

„Dne 21. 12. 2018 vyřídil Nejvyšší soud (sp. zn. Zin 159/2018) moji žádost o poskytnutí šesti rozhodnutí senátů Cdon z let 1997 až 1999 tak, že tato rozhodnutí poskytl ve formě, jak byla publikována v časopise Soudní judikatura, tj, s právními větami a upraveným odůvodněním.
1) Existují k právním větám autorská práva třetích osob (srov. § 11 odst. 2 písm. c) SvInf)?
2) Brání smlouva Nejvyššího soudu s Wolters Kluwer ČR, a. s. zveřejnění poskytnutých dokumentů pro komerční účely?
3) Disponuje Nejvyšší soud poskytnutými rozhodnutími v autentické formě, tj. s nadpisem, návětím, výrokovou částí, plným odůvodněním a poučením? Pokud ano, žádám o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, v této formě. Je pro povinný subjekt poskytování rozhodnutí v této formě časově náročnější (srov. § 17 odst. 1 větu druhou SvInf)?“

K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 nařízení GDPR je zpracováním osobních údajů „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci předmětné žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 161/2018 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů účastníků řízení a třetích osob podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatele o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů účastníků a třetích osob obsažených v textech poskytnutých rozhodnutí v souladu s § 8a informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizované kopie rozhodnutí.

Poučení:
Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.




Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje níže a dále formou příloh – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, a to v tzv. autentickém, byť anonymizovaném znění. Vyjma prvně jmenovaného rozhodnutí poskytuje povinný subjekt ostatní texty rozhodnutí pro úplnost, nad rámec žádosti sp. zn. Zin 161/2018, neboť o ně žadatel požádal již dříve v žádosti sp. zn. Zin 159/2018.

K bodu 1 žádosti povinný subjekt sděluje, že právní věty byly k těmto rozhodnutím vytvořeny vydavatelem časopisu Soudní judikatura a lze tedy očekávat, že se jedná o autorské dílo. Nicméně, porušení autorského práva se lze vyhnout řádným odcitováním zdroje (viz níže citované ustanovení autorského zákona).

K bodu 2 žádosti povinný subjekt sděluje, že v současné chvíli má se společností Wolters Kluwer ČR, a.s. uzavřenou koncesní smlouvu za účelem vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Výběru důležitých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi z pohledu Nejvyššího soudu, čímž se Nejvyšší soud zavázal k poskytování svých rozhodnutí výhradně společnosti Wolters Kluwer ČR, a.s. Nicméně, ustanoveními této smlouvy není dotčeno zveřejňování rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webových stránkách, kde jsou rozhodnutí k dispozici široké veřejnosti, která s těmito rozhodnutími může dále nakládat. Opět je třeba upozornit na nutnost řádného odcitování zdroje v případě využití již poskytnutých rozhodnutí (tedy těch ve znění z časopisu Soudní judikatura).

Úpravu citací díla lze nalézt v § 31 autorského zákona, který zní:

„§ 31 Citace

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,

b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,

c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;

vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

(2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.“

K bodu 3 žádosti povinný subjekt uvádí, že samozřejmě disponuje rozhodnutími v autentické podobě. Nicméně, vzhledem k tomu, že předchozí žádost žadatele byla podána v období před vánočními svátky, byla žadateli z důvodu rychlejšího postupu a dodržení lhůt daných informačním zákonem poskytnuta rozhodnutí ve znění, kterým Nejvyšší soud aktuálně disponoval bez potřeby provedení anonymizace. Nejvyšší soud přitom nepředpokládal, že se žadatel chystá poskytnutou informaci dále komerčně využít.

Poskytnutí autentických znění požadovaných starších rozhodnutí je obecně časově náročnější. V první řadě je třeba si tyto spisy vyžádat ze spisovny, kde jsou uloženy. Vzhledem k tomu, že tyto starší spisy jsou uloženy v prostorách zapůjčených Krajským soudem v Brně, musí je pracovnice spisovny Nejvyššího soudu fyzicky vyhledat právě v prostorách Krajského soudu v Brně. Poté, co jsou příslušné spisy dopraveny do budovy Nejvyššího soudu, je třeba provést dodatečnou pseudonymizaci požadovaných rozhodnutí.

Pro úplnost je třeba uvést, že tato rozhodnutí (vzhledem ke svému stáří) jsou následně poskytována pouze jako prostý scan, nikoliv jako strojovně čitelný soubor.

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


V Brně dne 7. 1. 2019

Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona



Příloha:
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96