Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 163/2018

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“)

Vážený pane,

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 29. 12. 2018 Vaši obsáhlou žádost sp. zn. Zin 163/2018, prostřednictvím které žádáte sdělit odpověď na následující otázky, položené na závěr Vašeho rozsáhlého textu:

„Na základě výše uvedeného zákona prosím o poskytnutí těchto informací:

1. existují u vás šmejdi, kdy u jejich řízení dochází k bezohlednému okrádání účastníků řízení,

2. existují u vás šmejdi, kteří při odvolacím řízení kryjí bezohledné okrádání účastníků řízení.

Jak tyto šmejdy poznat: zadávají zakázky stejným znalcům a odměny znalců jsou značně nadhodnocené.“

Povinný subjekt Vám na základě Vaší žádosti sp. zn. Zin 163/2018 poskytuje následující informace:

Vzhledem k tomu, že dovolací řízení, jak v trestních, tak i v civilních věcech, stojí především na tzv. kasačním principu, Nejvyšší soud zásadně nezjišťuje skutkový stav a neprovádí dokazování. Kasační princip rovněž spočívá v tom, že v případě, kdy je potřeba dokazování doplnit (a případně nechat vypracovat znalecký posudek), je napadené rozhodnutí zrušeno a předmětná věc je za účelem doplnění dokazování vrácena soudu nižší instance.

U Nejvyššího soudu probíhá dovolací řízení (nikoliv odvolací, jak uvádíte v bodu 2 Vaší žádosti) a dle § 238 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu ani není možné v rámci dovolacího řízení přezkoumávat usnesení, kterým bylo určeno znalečné. (§ 238 (1) Dovolání podle § 237 není přípustné f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném…). V trestním řízení pak není rozhodnutí o znalečném uvedeno v taxativním výčtu rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné v § 265a odst. 2 trestního řádu

(„Přípustnost dovolání

(1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

(2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

(3) Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).

(4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.“),

z čehož plyne, že ani v případě rozhodnutí o znalečném v trestní věci, není proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné.


S ohledem na Výše uvedené je třeba na obě Vaše položené otázky odpovědět negativně, tedy:
K bodu 1) ne, u Nejvyššího soudu „neexistují šmejdi“, kdy u jejich řízení dochází k bezohlednému okrádání účastníků řízení.
K bodu 2) ne, u Nejvyššího soudu „neexistují šmejdi“, kteří při odvolacím řízení kryjí bezohledné okrádání účastníků řízení. Mimo jiné i proto, že Nejvyšší soud odvolací řízení nevede.


Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


S pozdravem

Mgr. Petr Tomíček,
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona