Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 178/2016

R O Z H O D N U T Í

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti Mgr. D. D. (dále jen „žadatel“), ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. Zin 178/2016,



takto:

I. Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 8a Informačního zákona a § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se žádost částečně o d m í t á v části, kde se žadatel domáhá poskytnutí soukromé adresy předsedy Nejvyššího soudu.

II. Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 2 odst. 4 Informačního zákona se žádost částečně o d m í t á v části označené „IV., bod 2) NS:“, neboť jde o dotaz na názor.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud v postavení povinného subjektu ve smyslu § 2 odst. 1 Informačního zákona obdržel dne 8. 11. 2016 písemné podání Mgr. D. D., adresované Nejvyššímu soudu, Ústavnímu soudu, Vrchnímu soudu v Praze, Městskému soudu v Praze, Ministerstvu spravedlnosti a Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

Bod „V.“ tohoto podání, nazvaný „Stížnost na průtahy a nevhodné chování (nezákonné a obstrukční rozhodnutí) Městského soudu v Brně“, vyhodnotil povinný subjekt podle jeho obsahu jako stížnost, která spadá k věcnému vyřízení do jiného rejstříku Nejvyššího soudu, než je rejstřík Zin (žádosti podle Informačního zákona). Dne 15. 11. 2016 o tom žadatele písemně informoval.

Dále dne 15. 11. 2016 povinný subjekt zaslal žadateli sdělení o částečném odložení žádosti sp. zn. Zin 178/2016 ze dne 8. 11 2016 podle § 14 odst. 5 písm. c) Informačního zákona v části [obsaženo v odst. 1 bodu IV., v kombinaci s odkazovanou částí bodu III. A] specifikované jako: “Zašlete … zprávu o duševním stavu (zdravotnickou dokumentaci) JUDr. Pavla Šámala, Ph.D.“

Ke zbývající částem žádosti sp. zn. Zin 178/2016, doručené Nejvyššímu soudu dne 8. 11. 2016, vydal nyní povinný subjekt rozhodnutí, k jehož dvěma samostatným výrokům I. a II. uvádí:

K výroku I.:
Podle ustanovení § 15 odst. 1 Informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle ustanovení § 8a Informačního zákona „poskytne povinný subjekt informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“.

Podle § 4 písm. a) zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „osobním údajem je jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“.

Podle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. je zpracováním osobních údajů mj. též jejich šíření, předávání nebo zveřejňování.

Podle § 5 odst. 2 tohoto zákona může správce údajů zpracovat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů a bez tohoto souhlasu jen za podmínek stanovených v citovaném ustanovení.

Povinný subjekt nemá od subjektu požadovaných údajů, konkrétně od předsedy Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. souhlas s předáním osobního údaje o soukromé adrese jeho bydliště jiné osobě. Povinný subjekt se v rámci řízení ve věci sp. zn. Zin 178/2016 nad rámec svých zákonných povinností pokusil o získání souhlasu subjektu údajů. Ten se ale nepodařilo získat. Příslušný důkaz eviduje povinný subjekt na listu číslo 4 (sp. zn. Zin 178/2016-4). Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. na tomto listu sdělil nesouhlas s poskytnutím údaje nejen o celé jeho soukromé adrese, ale i dílčího údaje o obci, kde má předseda Nejvyššího soudu bydliště.

Povinný subjekt přitom nesplňuje ani další podmínky § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., které by umožňovaly zpracovávat (šířit) osobní údaje předsedy Nejvyššího soudu bez jeho souhlasu. I když je předseda Nejvyššího soudu veřejně činnou osobou ve smyslu tohoto ustanovení (§ 5 odst. 2 písm. f) a v obecné rovině požívá nižší zákonné ochrany pro zpracovávání osobních údajů, nelze v tomto konkrétním případě shledat údaj o adrese jeho bydliště jako relevantní v souvislosti s jeho veřejnou nebo úřední činností či jeho funkčním zařazením, a tudíž tuto zákonnou výjimku aplikovat.

Výše uvedené skutečnosti dávají povinnému subjektu zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí informace s odkazem na § 8a Informačního zákona. Ústavní právo na nezveřejňování údajů o své osobě zakotvené v čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „ZLPS“), jehož mantinely upravuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, převažuje podle názoru povinného subjektu v případě osoby předsedy Nejvyššího soudu nad ústavní povinností státního orgánu poskytovat informace o své činnosti (srov. čl. 17 odst. 4 ZLPS) a tím souvisejícím právem žadatele získat od povinného subjektu právě takové informace.

V rámci úvahy o kolizi jednotlivých práv bere povinný subjekt na zřetel i účel (doplnění identifikačních údajů do žaloby), kvůli kterému se žadatel domáhá poskytnutí osobních údajů předsedy Nejvyššího soudu. K dosažení zamýšleného cíle musí žadatel použít právní nástroje, které mu dává pro civilní řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a související judikatura. Rozhodnutí povinného subjektu tedy nikterak neznemožňuje právo žadatele na soudní ochranu dle čl. 36 ZLPS a tento faktor hraje při správní úvaze povinného subjektu významnou roli.

Nejvyšší soud tak při vydání výroku I. tohoto rozhodnutí ve věci žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 178/2016 ze dne 8. 11. 2016 s ohledem na výše uvedené upřednostnil v části, kde se žadatel domáhá poskytnutí soukromé adresy předsedy Nejvyššího soudu, právo na ochranu osobnosti a osobních údajů podle čl. 10 ZLPS nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 ZLPS, a proto v části týkající se soukromé adresy předsedy Nejvyššího soudu žádost podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 8a téhož zákona žádost částečně odmítl.

K výroku II.:
Žadatel se prostřednictvím žádosti sp. zn. Zin 178/2016 ze dne 8. 11. 2016 dále v části označené „IV., bod 2) NS:“ domáhá následujících informací: „Sdělte, zda předseda JUDr. Pavel Šámal neporušil zákon, když přes upozornění na vážnou správní vadu stížnost členky Open Royal Academy a starší Konopné církve J.D. na nevydání informací rozhodl o stížnosti místopředsedou NS dne 25.10.2014 pod číslem jednacím SM a ne SI, a to číslem SM 259/2016, které je totožné jako číslo SM 259/2016 pro rozhodnutí místopředsedy NS z téhož dne 25.10.2016 k odmítnutí kárného podnětu pastorů Konopné církve J.P., S.B. a F.S. na usnesení nekurzorových senátů od 27.10.2011 do 27.10.2016, když navíc standardně je rozhodnutí předsedu NS ke kárným podnětům vedeno pod č.j. S, viz např. jeden z mnoha odmítnutých podnětů č.j. S 265/2016 na závažná kárná provinění soudců NS a ÚS uvedených i se seznamem vědomě nezákonného jednání soudců na http“//konopna-cirkev.blogspot.cz/2016/10/desatero-karnych-provineni.html Dodejme, že předseda ÚS tento kárný podnět pastorů KC odmítl projednat a organizovaný zločin odsoudit na Světový den pro duševní zdraví dne 10.10.2016 pod č.j. SPR ÚS 92/2016.“

Povinný subjekt takto specifikovanou část žádosti sp. zn. Zin 178/2016, ze dne 8. 11. 2016, vyhodnotil jako dotaz na právní názor, resp. žádost o právní radu. Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona se přitom „Povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinnost povinného subjektu poskytovat právní výklady v režimu Informačního zákona neexistuje. Pokud povinný subjekt obdrží žádost o poskytnutí právního výkladu nebo žádost požadující (do)vysvětlení svých postupů a stanovisek, podanou žadatelem s přímým odkazem na Informační zákon, je třeba takovou žádost s odkazem na § 2 odst. 4 odmítnout.

Povinný subjekt v té souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá jednoznačný závěr, že ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je třeba vykládat podle jeho účelu, jímž je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu, vytvoření či obstarání nové informace (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 55/2014-33).

Takové žádosti jsou podle odborné komentářové literatury často podávány jako vyjádření nespokojenosti s jinou aktivitou povinného subjektu, typicky žádost o sdělení, z jakého důvodu povinný subjekt vydal konkrétní rozhodnutí, proč se v rámci určitého materiálu nezabýval též určitým v žádosti uvedeným problémem, z jakého důvodu nebyl určitým způsobem činný apod. [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu: rozsudek ze dne 14. 9. 2009, č. j. 6 As 18/2009-63, rozsudek ze dne 27. 4. 2011, č. j. 2 As 4/2011-102, rozsudek ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014-64, a rozsudek ze dne 14. 9. 2009, č. j. 6 As 18/2009-63 (uveřejněný pod č. 1957/2009 Sb. NSS)]. I v těchto případech platí, že povinný subjekt může žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 (srov. bod 13 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014-64). V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší správní soud připomněl, že žádost o poskytnutí informací není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům správních orgánů, s nimiž nesouhlasí (blíže srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2016, s. 77 a 78).


Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona:

Povinný subjekt poskytuje žadateli informaci o datu narození předsedy Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., ve formátu den, měsíc a rok, neboť tato informace je běžně veřejně dostupnou informací a předseda Nejvyššího soudu s jejím poskytnutím souhlasí.

Celé datum narození předsedy Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. je 24. září 1953.

Požadovanou informaci, které se žadatel domáhá v části žádosti sp. zn. Zin 178/2016 ze dne 8. 11. 2016, konkrétně formulované jako: „Vysvětlení zkoumaného předsedy NS, jestli chápe, že nepodáním kárných podnětů sám páchá trestnou činnost a kryje organizovaný zločin s neodůvodněnými rozsudky a lživým tvrzením justice a exekutivy od roku 2010, že konopí je prekurzor“, povinný subjekt poskytuje prostřednictvím tištěné přílohy. Jejím obsahem je text, který Nejvyšší soud zaslal žadateli již dne 22. 6. 2016 v odpovědi na jím iniciované řízení pod sp. zn. S 265/2016.


Poučení:
Pokud se způsobem nebo rozsahem poskytnuté informace nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů ode dne doručení této informace. Stížnost se podává k povinnému subjektu, který informaci poskytl.


S pozdravem


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona


Příloha (tištěná): odpověď předsedy Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016 ve věci sp. zn. S 265/2016