Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 29/2019


ROZHODNUTÍ


Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti J. F., nar. XY, bytem XY, (dále jen „žadatel“), ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. Zin 29/2019,
takto:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 8a informačního zákona a čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „nařízení GDPR“), se žádost žadatele částečně odmítá tak, že v kopii požadovaných rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení a třetích osob.

Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 18. 2. 2019 žádost žadatele v následujícím znění:

„Podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádám o následující rozhodnutí Nejvyššího soudu (v autentické podobě):
1) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98,
2) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99,
3) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96,
4) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97,
5) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, a
6) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97.“


K výroku rozhodnutí:
Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 nařízení GDPR je zpracováním osobních údajů „ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci předmětné žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 29/2019 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů účastníků řízení a třetích osob podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatele o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů účastníků a třetích osob obsažených v textu usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98; usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99; rozsudku ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96; usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97; rozsudku ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96 a rozsudku ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97; v souladu s § 8a informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizované kopie požadovaných rozhodnutí.


Poučení:
Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.



Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt veškeré požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž částečném odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou elektronických příloh – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97.


Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


V Brně dne 25. 2. 2019

Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona



Příloha (elektronická):
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97