Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 32/2019


ROZHODNUTÍ



Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., nar. XY, bytem XY, t.č. Nám. Míru 55, 507 11 Valdice (dále jen „žadatel“), ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. Zin 32/2019,

takto:

Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 32/2019 v rozsahu bodů č. 3 a 4 částečně odmítá.



Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 21. 2. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 32/2019, kterou žadatel formuloval takto:


„1. Žadatel dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. požaduje poskytnutí následujících informací (přímé poskytnutí dle § 6/2 INFZ):

2. Ve které sbírce rozhodnutí byl publikován judikát R 15/1991-I. a jeho text (celé soudní rozhodnutí, je-li k dispozici povinnému).

3. Zdali jsou povinnému známy i další judikáty, explicitně nemožnost nápravy úkonů učiněných před zahájením trestního stíhání, leč ne jako neodkladné či neopakovatelné úkony, uvádí? (viz. R 15/1991-I)

4. Ve které sbírce judikátů byl publikován judikát k nezávaznosti právního názoru odvolacího soudu při podstatné změně skutkového stavu a jeho text? (žadateli už tato informace poskytnuta povinným v minulosti nejspíše byla, avšak někam byla založena a ztratila se mi tak…).“


K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde odborné rešerše) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Nejvyšší soud nevede speciální statistiky, respektive seznam konkrétního typu rozhodnutí, vymezeného žadatelem v úzce specifikované oblasti rozhodovací činnosti. Nemá bohužel ani možnosti, jak požadované informace získat jednoduše ze své databáze například zadáním příslušného hesla. Informační systém Nejvyššího soudu ISNS (dále jen „ISNS“) sleduje a přesně vyhodnocuje jen konkrétně zadané statistické údaje podle parametrů, které jsou do něj předem naprogramovány. Jde především o údaje, jejichž sledování si vyžaduje běžná denní činnost soudu. Zadání parametrů pro jakékoli další sledovaní, z kterého by měl ISNS generovat nové statistiky, je technicky (respektive programátorsky) velice náročným procesem. Nejde v takovém případě o pouhé mechanické vyhledávání a shromažďování údajů. Naopak se jedná o vysoce specializovanou činnost, představující i jakousi „přidanou hodnotu“ v podobě tvůrčí činnosti pracovníků externí dodavatelské firmy, která by musela nové funkcionality systému ISNS naprogramovat, což lze na straně povinného subjektu hodnotit jako nepřiměřené úsilí.

Nepřiměřené úsilí spojené s vytvářením nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona by musel povinný subjekt vynaložit také v případě, že by měl informace vyhledávat, následně třídit a analyzovat tzv. ručně některý z pracovníků soudu. Na vytvoření požadované nové informace by musel pracovat specialista, nejlépe se specializací na vymezenou oblast trestního, a v případě požadavku formulovaného v bodě č. 4 také civilního, práva. V daném případě by tedy nešlo o prosté vyhledávání informací, avšak přímo analytickou práci s judikaturou.

Jelikož z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost vést informace v podobě, kterou žadatel vyspecifikoval ve své žádosti a rovněž v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 32/2019 ze dne 21. 2. 2019 povinný subjekt vyhodnotil v bodech č. 3 a 4 jako požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a žádost odmítl.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o rešerše v databázi rozhodnutí vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Ve snaze přispět žadateli radou, která by měla vést ke kýženému získání informace, upozorňuje povinný subjekt na skutečnost, že od druhého pololetí roku 2001 na svém civilním úseku a od počátku roku 2002 na úseku trestním, zveřejňuje veškerá svá meritorní rozhodnutí v dovolacích agendách v anonymizované formě na svých webových stránkách www.nsoud.cz. Pomocí různých kombinací klíčových slov zadaných do veřejné databáze rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu si tak požadovanou rešerši může žadatel zadat například u svého právního zástupce, neboť povinnému subjektu je samozřejmě známa skutečnost, že žadatel nyní pobývá ve věznici, odkud má omezený přístup k internetu. Rozhodnutí jsou takto zveřejňována obvykle ve lhůtě 60 dnů po tzv. odškrtnutí věci v ISNS, tedy dva měsíce poté, co Nejvyšší soud odeslal své rozhodnutí, včetně odůvodnění a celého procesního spisu, k soudu (zpravidla) první instance s tím, aby tento prvoinstanční soud řádně rozhodnutí dovolacího soudu doručil všem účastníkům (stranám) řízení. Pokud prvoinstanční soud následně zašle k Nejvyššímu soudu kopie potvrzení o doručení rozhodnutí (doručenek), které prokazují doručení rozhodnutí všem účastníkům (stranám) řízení, pak je možné takové rozhodnutí na webových stránkách zpřístupnit veřejnosti i dříve.

K požadavku formulovanému v bodě 4 žádosti povinný subjekt dodává, že žadatel se mýlí, pokud se domnívá, že v minulosti již informaci požadovanou v bodě 4 žádosti sp. zn. Zin 32/2019 obdržel v rámci některého z předešlých řízení podle informačního zákona. Povinný subjekt totiž aktuálně provedl zpětnou kontrolu všech poskytnutých informací v celkem 32 žadatelových předchozích žádostech.

Povinný subjekt nicméně nad rámec svých povinností zasílá žadateli text příspěvku předsedy Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., který přednesl v listopadu roku 2017 na mezinárodní konferenci v Brně k tématu „Závaznost rozhodnutí Nejvyššího soudu“. V tomto příspěvku prof. Pavel Šámal zmiňuje také rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho civilním úseku, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, ze dne 2. 12. 2004. Uvedené rozhodnutí se týká problematiky, o kterou se žadatel zajímá. Pro úplnost povinný subjekt sděluje, že toto rozhodnutí nebylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.




Poučení:

Proti rozhodnutí o odmítnutí nebo částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje:

Povinný subjekt dohledal ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dvě rozhodnutí pod označení R 15/1991 (nikoliv s pořadovým číslem I.). Obě tato rozhodnutí žadateli povinný subjekt poskytuje ve verzi, v jaké byla ve Sbírce zveřejněna a v jaké je má k dispozici.


Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


V Brně dne 1. 3. 2019


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona


Přílohy:

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze 14. 9. 1990, sp. zn. 5 To 46/90 (R 15/1991 tr.); Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 31. 8. 1988, sp. zn. 4 Cz 50/88 (R 15/1991 civ.); Konferenční příspěvek prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. k problematice Závaznosti rozhodnutí Nejvyššího soudu – přednesený v listopadu 2017 na mezinárodní konferenci v Brně k Závaznosti soudních rozhodnutí; Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1681/2004 ze dne 2. 12. 2004.