Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 4/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., nar. XY, bytem XY, t.č. Nám. Míru 55, 507 11, Valdice (dále jen „žadatel“), ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. Zin 4/2019,

takto:

Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 písm. informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 4/2019 v bodu 3 částečně odmítá.


Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 8. 1. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 4/2019, kterou žadatel formuloval takto:


„1. Žadatel dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. požaduje informace specifikované následovně:

2. Sdělení, zdali rozhodnutí 1To 59/90 bylo vybráno k publikaci jako judikát; o jaký judikát tedy případně jde; jeho znění (vytisknout prosím); soud jenž ho vydal; kde byl tedy případně tento judikát publikován?

3. Žadatele zajímají judikáty, jenže se vztahují k otázce, zdali má soud ohledně majetkových poměrů odsouzeného povinnost je zjistit (§ 152/1 písm. b) tr.ř) či nikoliv. Má povinný k dispozici informace ohledně takových rozhodnutí? (seznam, případně i jedno novější rozhodnutí)“


K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde rešerše) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Nejvyšší soud nevede speciální statistiky, respektive seznam konkrétního typu rozhodnutí, vymezeného žadatelem v úzce specifikované oblasti rozhodovací činnosti. Nemá bohužel ani možnosti, jak požadované informace získat jednoduše ze své databáze například zadáním příslušného hesla. Informační systém Nejvyššího soudu ISNS (dále jen „ISNS“) sleduje a přesně vyhodnocuje jen konkrétně zadané statistické údaje podle parametrů, které jsou do něj předem naprogramovány. Jde především o údaje, jejichž sledování si vyžaduje běžná denní činnost soudu. Zadání parametrů pro jakékoli další sledovaní, z kterého by měl ISNS generovat nové statistiky, je technicky (respektive programátorsky) velice náročným procesem. Nejde v takovém případě o pouhé mechanické vyhledávání a shromažďování údajů. Naopak se jedná o vysoce specializovanou činnost, představující i jakousi „přidanou hodnotu“ v podobě tvůrčí činnosti pracovníků externí dodavatelské firmy, která by musela nové funkcionality systému ISNS naprogramovat, což lze na straně povinného subjektu hodnotit jako nepřiměřené úsilí.

Nepřiměřené úsilí spojené s vytvářením nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona by musel povinný subjekt vynaložit také v případě, že by měl informace vyhledávat, následně třídit a analyzovat tzv. ručně některý z pracovníků soudu. Na vytvoření požadované nové informace by musel pracovat specialista, nejlépe se specializací na vymezenou oblast trestního práva. V daném případě by tedy nešlo o prosté vyhledávání informací, avšak přímo analytickou práci s judikaturou.

Jelikož z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost vést informace v podobě, kterou žadatel vyspecifikoval v bodě 3 své žádosti a rovněž v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 4/2019 ze dne 8. 1. 2019 povinný subjekt vyhodnotil v bodě 3 jako požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a žádost částečně odmítl.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o rešerše v databázi rozhodnutí vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit. A to ani v případě, kdy si je povinný subjekt vědom ztížené situace žadatele, který je aktuálně ve výkonu trestu.

Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadovanou informaci, s výjimkou těch informací, o nichž rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje níže:

Povinnému subjektu se v žádné databázi nepodařilo vyhledat rozhodnutí spisové značky 1 To 59/90. Vzhledem k tomu lze konstatovat, že toto rozhodnutí nebylo vybráno jako judikát k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Další navazující otázky bodu 2 předmětné žádosti vyhodnotil povinný subjekt na základě formulace žadatele jako otázky podmíněné kladnou odpovědí na úvodní část bodu 2 žádosti, tedy že rozhodnutí sp. zn. 1 To 59/90 je judikátem vydaným ve Sbírce. Protože tomu tak není, povinný subjekt tyto otázky ponechává bez odpovědi. Pro úplnost dodává, že se mu nepodařilo uvedené rozhodnutí sp. zn. 1 To 59/90 jednoznačně identifikovat. S největší pravděpodobností se jedná o rozhodnutí některého z krajských soudů v odvolací agendě (neboť vrchní soudy zahájily svoji činnost až v roce 1993 – Vrchní soud v Praze, resp. v roce 1996 – Vrchní soud v Olomouci). V tom případě pak nemá Nejvyšší soud ani zákonný důvod, proč by měl tímto rozhodnutím aktuálně disponovat. Žadateli navrhuje, aby pro zodpovězení konkrétních otázek k řízení pod sp. zn. 1 To 59/90 kontaktoval jednotlivé krajské soudy.

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

V Brně dne 22. 1. 2019

Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona