Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 99/2019

 

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., nar. XY, adresa XY (dále jen „žadatel“), ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. Zin 99/2019,

takto:


Podle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona se žádost žadatele částečně odmítá v části, kde se domáhá poskytnutí rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1159/2018.


Odůvodnění:

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 2. 7. 2019 žádost o informaci sp. zn. Zin 99/2019 v následujícím znění:

„Dovoluji si požádat o sdělení, zda již bylo vyhlášeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 27 Cdo 1159/2018. Pokud ano, prosím o sdělení, kterého dne bylo rozhodnutí vyhlášeno a prosím současně o zaslání textu vyhlášeného rozhodnutí, a to elektronicky prostřednictvím e-mailové adresy, z níž se podává tato žádost.“

K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.


Povinné subjekty ve smyslu § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona „neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků.“

Předmětem části žádosti sp. zn. Zin 99/2019 je požadavek na poskytnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1159/2018 ze dne 4. 6. 2019. Žádost tedy směřuje k poskytnutí informace, kterou s odkazem na § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona Nejvyšší soud neposkytuje do té doby, dokud není rozhodnutí řádně doručeno všem účastníkům řízení. Na tom nic nemění ani fakt, že sám žadatel je přímo jedním z těchto účastníků.

Nejvyšší soud respektuje svoji praxi ve vztahu k informování o své rozhodovací činnosti, danou platnými zákony a přepisy. Podle § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, „Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.“ Z tohoto ustanovení vyplývá praxe, že také o rozhodnutí ve věci projednávané Nejvyšším soudem v rámci dovolání informuje Nejvyšší soud jednotlivé účastníky prostřednictvím prvoinstančního soudu.

Doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu (obecně výsledku dovolacího řízení) přímo řeší § 150 Kancelářského řádu Nejvyššího soudu, ve znění platném od 1. 11. 2010, (k dohledání na internetových stránkách Nejvyššího soudu pod odkazem

http://www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/0/9829C1DAFFDFEA58C12583EC00404D4F/$file/Kancel%C3%A1%C5%99sk%C3%BD%20a%20spisov%C3%BD%20%C5%99%C3%A1d.pdf

Proces doručování soudních rozhodnutí je sice konečnou fází rozhodovací činnosti soudů, ale podle názoru povinného subjektu stále ještě spadá pod režim § 11 odst. 4  písm. b) informačního zákona a povinný subjekt pak takové informace až do potvrzení o řádném doručení rozhodnutí všem účastníkům neposkytuje. Současně tím povinný subjekt naplňuje právo na spravedlivý proces, neboť nelze považovat za ústavně konformní, aby se kdokoli seznamoval se závěry soudního rozhodnutí dříve, než všichni účastníci řízení. V případě zasílání rozhodnutí jednotlivým účastníkům by tato rozhodnutí měla být zasílána všem ve stejný okamžik.

Z výše uvedených důvodů povinný subjekt žadateli doporučuje, aby řádně vyčkal doručení rozhodnutí ve věci sp. zn. 27 Cdo 1159/2018 prostřednictvím soudu prvého stupně, v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 1. Nad rámec výše uvedeného sdělení povinný subjekt informuje žadatele o tom, že předmětná věc byla z Nejvyššího soudu k prvoinstančnímu soudu vypravena dne 2. 7. 2019. Žadatel tak jako účastník řízení může očekávat doručení rozhodnutí již v řádu dní (podle nezávazného odhadu povinného subjektu), pochopitelně pokud již toto rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Den, kdy je konkrétní rozhodnutí doručeno účastníkům řízení, Nejvyšší soud nemůže ovlivnit, neboť není doručujícím orgánem.

Za účelem kladného vyřízení žádosti požádal povinný subjekt dne 8. 7. 2019 Obvodní soud pro Prahu 1 o poskytnutí kopií doručenek uvedeného rozhodnutí. Do dnešního dne, tj. do 17. 7. 2019 9:00 hodin, povinný subjekt od doručujícího soudu kopie doručenek neobdržel.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o „expresní“ či „alternativní“ doručování rozhodnutí účastníkům konkrétních soudních řízení vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Na uvedeném postupu je tak podle povinného subjektu nutné setrvat i nadále, a to zvláště z důvodu, že právní řád pojí s (ne)doručením soudních rozhodnutí účastníkům řízení významné právní důsledky.

Jak již bylo výše zmíněno, z důvodu zajištění spravedlivého soudního procesu, povinný subjekt poskytuje rozhodnutí pouze v případě, že tato byla řádně doručena všem účastníkům řízení. Při vážení v kolizi stojících základních práv tak povinný subjekt upřednostňuje právo na spravedlivý proces účastníků před (aktuálním) právem na informace. Dá se přitom očekávat, že právo na informace bude v souladu s § 12 informačního zákona v blízké budoucnosti vždy naplněno: „Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.“

Z důvodu zachování jednotné praxe a předvídatelnosti rozhodování povinného subjektu, ale i z důvodu ochrany spravedlivého procesu účastníků řízení, tak povinnému subjektu nezbylo, než žádost v této části odmítnout podle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona.

Nejvyšší soud souběžně s výše uváděnou praxí v seznamování jednotlivých účastníků řízení s výsledky rozhodovací činnosti zveřejňuje veškerá vydávaná rozhodnutí na svých webových stránkách www.nsoud.cz . Jedná se o zveřejňování anonymizovaných verzí rozhodnutí, obvykle ve lhůtě 60 dnů od data, kdy příslušný senát definitivně vypravil kompletní spis s odůvodněným rozhodnutím k prvoinstančnímu soudu a věc tzv. „odškrtl“. V mimořádných případech lze zveřejnit anonymizované rozhodnutí na uvedeném místě dříve, a to za podmínky, že již bylo doručeno všem účastníkům řízení a pokyn k dřívějšímu zveřejnění anonymizované kopie rozhodnutí vydal předseda příslušného senátu. Nejvyšší soud tímto způsobem postupuje obvykle v případě, kdy je o urychlené zaslání anonymizované verze rozhodnutí požádáno právě v rámci žádosti podle informačního zákona anebo u mediálně (veřejností) sledovaných případů.

Zcela na závěr povinný subjekt vysvětluje, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelem uvedenou elektronickou e-mailovou adresu, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na žadatelem udanou elektronickou adresu není zajištěno, neboť žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedená elektronická adresa je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez jistých pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení. Po správní úvaze tak dospěl povinný subjekt k názoru, že žadatelem udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

 

Poučení:

 

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 


Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž částečném odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou následujícího sdělení.

Rozhodnutí ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, bylo vyhlášeno ve zkráceném znění dne 14. 6. 2019.

 

Poučení:

 

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v místě, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 17. 7. 2019

 

Mgr. Petr Tomíček


vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona