Nejvyšší soud upozorňuje na zavádějící prezentaci výsledku dovolacího řízení ve věci nehody na sjezdovce ve Špindlerově Mlýně

Nejvyšší soud považuje za nutné uvést na pravou míru mediální prezentaci případu srážky snowboardisty a lyžařky v březnu roku 2016 na sjezdovce Medvědín ve Špindlerově Mlýně, při které byla žena zraněna. Média se totiž dopustila zkreslení, která podle ohlasů v diskuzích na sociálních sítích matou veřejnost a mohou vyvolat dojem, že Nejvyšší soud se snad zastává nezodpovědných lyžařů a snowboardistů, kteří se chovají na sjezdovkách nebezpečně, až agresivně. Opak je pravdou.


Za zcela zavádějící považuje Nejvyšší soud především titulek publikovaný serverem Novinky.cz „Nejvyšší soud se zastal snowboardisty, který smetl lyžařku. Trestný čin to není, uvedl“. Jedním z důležitých aspektů, který tento případ provázejí, je skutečnost, že snowboardista podle svých opakovaných výpovědí jel pouze „střední“ rychlostí. Toto tvrzení je de facto podporováno shodnou výpovědí i samotné poškozené lyžařky, že po střetu upadli oba nedaleko od sebe, ve vzdálenosti asi 1 nebo 2 metry, přičemž lyžařce ani nevypnulo bezpečnostní vázání lyží. V té souvislosti se jeví jako krajně nevhodné popisovat srážku v titulku vyjádřením „snowboardista smetl lyžařku“. Nesprávně to totiž vyvolává ve čtenářích dojem, že uvedený případ lze judikatorně srovnávat s takovými nehodami na sjezdovce, při nichž si lyžaři anebo snowboardisté počínají bezohledně, až agresivně. V tomto případě naopak Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že z dokazování nelze v žádném případě učinit závěr o nepřiměřeně rychlé, riskantní či dokonce hazardérské jízdě obviněného. Toto konstatování pak mělo zásadní vliv také na konečné rozhodnutí.

Pro hodnocení uvedeného případu je totiž zcela zásadní, že se snowboardista sice dopustil porušení obecné prevenční povinnosti podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak proto, aby byl jeho skutek hodnocen, ve shodě se závěry soudů prvního a druhého stupně, jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, je nutné, aby došlo k porušení tzv. důležité povinnosti, vyplývající ze zaměstnání, postavení nebo funkce, nebo povinnosti uložené podle zákona. Zatímco o ublížení na zdraví lyžařky není v dané věci pochyb a určitou míru nedbalostního zavinění lze na straně obviněného také dovodit, znakem porušení důležité povinnosti se ani jeden ze soudů v podstatě nezabýval. Soud prvního stupně zmínil jedině porušení obecné prevenční povinnosti a následně soud odvolací kategoricky a bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení konstatoval, že právě to znamená taktéž porušení povinnosti důležité ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Je pravdou, že pojem „důležitá povinnost“ není v trestním zákoníku ani jinde přesně definován, s výjimkou toho, že jde o povinnost vyplývající ze zaměstnání, postavení nebo funkce, případně uloženou podle zákona (jak již bylo uvedeno výše). Je proto vždy na soudu zhodnotit ve světle výsledků provedeného dokazování, zda k porušení důležité povinnosti v konkrétním případě došlo či nikoliv. Tuto „důležitou povinnost“ však není možno paušálně zaměňovat s obecnou prevenční povinností podle § 2900 občanského zákoníku, jak učinily nižší soudy v této trestní věci. Skutečnost, že mezi oba tyto instituty nelze klást rovnítko, implicitně vyplývá přímo z trestního zákoníku, jako i z judikatury Nejvyššího soudu. Proto Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dne 28. 11. 2018 sp. zn. 8 Tdo 1372/2018 zdůraznil, že porušením důležité povinnosti (v přezkoumávané věci podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku) není každé porušení obecné prevenční povinnosti, ale pouze nedbalostní jednání mnohem hrubějšího rázu. V návaznosti na to pak zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2018, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 3. 2018 i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň podle § 265l odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že je tento soud povinen provést další úkony a doplnění, jejichž provedení mu Nejvyšší soud nařídil.

Nejvyšší soud z toho důvodu sám nerozhodl, byť takovou možnost v odůvodnění svého rozhodnutí naznačil, že žalovaný skutek není trestným činem. Neměl k tomu v době, kdy senát jeho trestního kolegia rozhodoval o dovolání, veškeré podklady. K závěru, že k trestnému činu v tomto případě nedošlo, a že celou věc má posoudit pouze jako přestupek Městský úřad ve Špindlerově Mlýně, došel následně až Okresní soud v Trutnově, a to dne 18. 2. 2019. S tímto závěrem přitom souhlasilo i státní zastupitelství. I v tomto byl tedy výše citovaný titulek nesprávný. Stejně tak bylo ve zmiňovaném článku na serveru Novinky.cz, konkrétně v závěru prvního odstavce, nesprávně uvedeno „Po zásahu Nejvyššího soudu v Brně (NS) byl nyní 51letý muž trutnovským soudem obžaloby z ublížení na zdraví zproštěn.“

Anonymizovaný text rozhodnutí ze dne 28. 11. 2018 ve věci sp. zn. 8 Tdo 1372/2018 se nachází ZDE


Mgr. Petr Tomíček
tiskový mluvčí Nejvyššího soudu
14. 5. 2019