Předseda senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šabata se důrazně ohrazuje proti tvrzením, která publikoval ve středu 12. června 2019 server Česká-justice

V článku publikovaném dnešního dne pod titulkem „Kabinetní ovlivňování sestavení senátu pro řešení dovolání? Alexander Zemek v ústavní stížnosti napadá vyloučení soudce,“ je uvedena citace advokáta Zdeňka Koudelky, který mj. tvrdí, že na předsedu senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šabatu „… byl vyvinut neobvyklý (nátlakový) postup vůči soudci Petru Šabatovi, včetně jednání s ním, aby se z případu vyloučil“.


JUDr. Petr Šabata považuje za nutné se proti tomuto tvrzení důrazně ohradit, když k tomu přímo uvádí: „Své vyloučení ve věci jsem navrhl sám, nikým jsem nebyl ovlivňován. Rozhodl jsem se tak proto, abych vyloučil jakékoli pochybnosti o svojí nestrannosti. Společně s manželkou a přáteli od roku 2015 navštěvujeme tenisový turnaj v Paříži, kde se pravidelně účastníme i doprovodného programu, při kterém vystupují vybraní čeští umělci, obecenstvo tvoří návštěvníci turnaje, kteří přijeli z České republiky anebo samotní sportovci. Tak tomu bylo i v roce 2017, kdy mi bylo sděleno, že na místě se nacházel také majitel FC Slovácko Zdeněk Zemek. I když jsem se s ním neznal a ani dřív či později jsem se s ním pravděpodobně přímo nesetkal, chtěl jsem zabránit pochybnostem o mé nestrannosti, které by mohl někdo vznést proto, že jsme se společně účastnili této kulturně-společenské akce. Následné usnesení o vyloučení mé osoby z projednávání této věci je senátním rozhodnutím, jedná se proto o kolektivní rozhodnutí celého senátu. Následně bylo také napadeno ústavní stížností. Ústavní soud ji přitom odmítl.

Pro doplnění, v návaznosti na výše uvedené prohlášení JUDr. Petra Šabaty, odkazuje Nejvyšší soud na konkrétní body 18. a 19. předmětného usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. IV.ÚS 3169/18:

„18. Jakkoli Ústavní soud může souhlasit s názorem stěžovatelů, že důvod pro odvolání soudce ze senátu určeného pro projednávání jejich případu může působit poněkud přepjatě, neznamená to samo o sobě porušení ústavních pravidel. Podjatost soudce je komplexní kategorií, která není dána nějakým objektivním kritériem, které by bylo platné pro všechny případy a okolnosti, ale vždy vyžaduje individuální hodnocení. Nadto je patrné, že rozhodování o podjatosti soudců je podřízeno i tomu, jak se jeví, a nikoli pouze kritériím objektivním. Je proto dostatečné, když soudce může zavdat dojem podjatosti [viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt proti Belgii ze dne 17. 1. 1970 č. 2685/65, § 31 nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 13/06 ze dne 8. 7. 2008 (N 126/50 SbNU 97)]. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení s touto skutečností vypořádal, nejsou splněny podmínky k tomu, aby Ústavní soud mohl aplikovat svou kasační pravomoc. Na tom nic nemění ani čestné prohlášení otce stěžovatelů, neboť Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zdůraznil potencialitu podjatosti, a nikoli reálné setkání soudce s ním.

19. Je rovněž nutno uvést, že Nejvyšší soud rozhodl na základě návrhu člena senátu. Nejedná se tak o případ, kdy by mohli být z malicherných důvodů dosazováni soudci "vhodní" pro konkrétní věc, a naopak odvoláváni soudci "nepohodlní". V tomto případě tak nejsou splněny podmínky konstatované např. v nálezu
sp. zn. II. ÚS 2766/14 ze dne 1. 12. 2015 (N 202/79 SbNU 281). Přestože ústavní stížností napadené usnesení působí poněkud přepjatě, není to důvod, pro který by mělo být označeno za zasahující do základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní stížnost je proto z těchto důvodů zjevně neopodstatněná.“

Pokud je nyní napadeno ústavní stížností, a to ze strany více obviněných, také samotné meritorní rozhodnutí v dané věci, přičemž jedním z argumentů je i údajné porušení práva na zákonného soudce, pak se Nejvyšší soud chystá poskytnout k tomu Ústavnímu soudu oficiální cestou podrobnější, komplexní, vysvětlení. Bezprostřední reakci JUDr. Petra Šabaty, kterou nyní uvádí do médií, již nebude veřejně dále rozvádět, aby se nezpronevěřil své zásadě nevyjadřovat se veřejně k aktuálně projednávaným, tzv. živým, věcem.

Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu
12. 6. 2019