Reakce Nejvyššího soudu na článek uveřejněný v deníku Blesk dne 14. července 2015

Autor: Mgr. Aleš Pavel | 07/14/2015

Nejvyšší soud tímto reaguje na článek, který byl uveřejněn na straně 5 vydání deníku Blesk z úterý 14. července 2015. Článek komentuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, kterým bylo odmítnuto dovolání obviněného, který při couvání v prostoru obytné zóny usmrtil roční dítě.
1. K titulku je nutno uvést, že předmětné dítě mělo v okamžiku nehody 1 rok a 9 dní. Je tudíž vyloučeno, aby „skočilo“ pod vůz, který řídil obviněný.
2. Tvrzení o výhradách žalující strany je zavádějící, neboť okresní státní zástupce předmětný přečin zažaloval a dokonce podal v neprospěch obviněného odvolání ke krajskému státnímu zastupitelství, které sdílelo jeho právní názor. Až v řízení o dovolání se Nejvyšší státní zastupitelství ztotožnilo s obhajobou. Jeho vyjádření však není pro Nejvyšší soud závazné.
3. Nejvyšší soud vycházel ve svých závěrech mimo jiné z doslovného znění zákona o provozu na pozemních komunikacích, který výslovně v § 24 odst. 2 uvádí, že „při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích“. Odstavec 3 stejného paragrafu zní: „Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.“ Paragraf 39 odst. 5 stejného zákona ve vztahu k obytné zóně uvádí, že řidič „musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo.“
4. Předmětné usnesení tak zdůrazňuje, na základě uplatnění výše uvedených právních předpisů na konkrétním případě, že je to zejména řidič, který nese odpovědnost za porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích jak při jízdě dopředu, tak i při couvání, a proto je v zásadě a především jeho odpovědností, aby se ubezpečil o tom, že pohybu jeho vozidla nic nebrání. Podle Nejvyššího soudu se matka nezletilého na jeho smrti spolupodílela, když nezajistila bezpečnost svého syna. Její spoluzavinění však v tomto konkrétním případě nemohlo vést k závěru o nevině řidiče.

Mgr. Aleš Pavel
ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu