Soudní dvůr Evropské unie v řízení o předběžné otázce podané Nejvyšším soudem rozhodl, že léčivé přípravky obsahující efedrin a pseudoefedrin jsou vyloučeny z působnosti nařízení o prekursorech drog

Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o historicky první žádosti Nejvyššího soudu v trestní věci, kterou do Lucemburku loni v září s žádostí o výklad unijního práva zaslal ve věci vztahující se k problematice tzv. prekursorů drog. Předběžná otázka se týkala případu, kdy v řízení před soudem prvního stupně byl obviněný mj. uznán vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť u sebe přechovával léčivý přípravek obsahující efedrin a pseudoefedrin, který může sloužit k výrobě pervitinu.

Pro rozhodnutí o dovolání obviněného považoval Nejvyšší soud za zásadní posouzení otázky, zda efedrin a pseudoefedrin obsažený v léčivém přípravku, který u sebe obviněný přechovával, lze považovat za vyloučený z působnosti čl. 2 písm. a) nařízení č. 273/2004, o prekursorech drog.



Soudní dvůr Evropské unie usnesením ze dne 2. 3. 2017 rozhodl, že léčivé přípravky obsahující shora uvedené látky jsou z nařízení č. 273/2004 vyloučeny. Na této skutečnosti nic nemění ani související nařízení č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Unií a třetími zeměmi. Příloha uvedeného nařízení sice v mezidobí byla doplněna o novou kategorií zahrnující léčivé přípravky obsahující efedrin a pseudoefrin, nicméně jeho působnost se od působnosti nařízení č. 273/2004 liší.

Ačkoliv jak nařízení č. 273/2004, tak i nařízení č. 111/2005 mají za cíl bojovat proti zneužívání látek často používaných při nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, nařízení č. 273/2004 o prekursorech má za cíl stanovit harmonizovaná opatření pro kontrolu a sledování těchto látek mezi členskými státy. Záměrem změn nařízení č. 111/2005 bylo posílit kontrolu léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin, které jsou vyváženy z celního území Evropské unie nebo jím procházejí, neboť léčivé přípravky obsahující tyto dvě látky jsou mimo její území zneužívány pro nedovolenou výrobu drog.

Z rozhodnutí Soudního dvora tak plyne, že léčivé přípravky obsahující předmětné látky nemohou být kvalifikovány jako prekursory drog ve smyslu nařízení č. 273/2004. V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora bude Nejvyšší soud nyní se zohledněním závěrů z rozhodnutí o předběžné otázce rozhodovat o důvodnosti dovolání obviněného.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností
Mgr. Dušan Sulitka, vedoucí oddělení analytiky a srovnávacího práva

14. 3. 2017