Stanovisko Nejvyššího soudu v otázce odškodňování za nepřiměřeně dlouhé průtahy v řízení

Autor: Petr Knötig | 04/14/2011

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu 13. dubna 2011 sjednotilo judikaturu v otázce odškodňování za nepřiměřeně dlouhé průtahy v řízení, a to jak v případě soudních řízení i v případech řízeních správních. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení. Cpjn 206/2010

Nejvyšší soud nastiňuje ke sjednocení soudní praxe určitý model posuzování, podle něhož by soudy v České republice měly postupovat při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Bude pak na soudech nižších stupňů, aby své úvahy při stanovování výše přiměřeného zadostiučinění podrobovaly tomuto posuzování, jasně uváděly zohlednění jednotlivých kritérií a vyjadřovaly postup, na základě kterého k dané částce dospěly.


Přesto však nejvyšší soud upřednostňuje prevenci, aby k průtahům a následným zbytečným výdajům v rámci kompenzací nedocházelo. Zjednodušeně řečeno, centrální orgány, které posléze odškodňují, by měly vytvořit takové materiální, finanční a personální podmínky pro práci soudů či jiných správních orgánů, aby ke zbytečným průtahům vůbec nemohlo dojít.
Toto stanovisko Nejvyššího soudu bylo vydáno proto, aby se při řešení nároků v rámci odškodňování za zbytečné průtahy, nevycházelo z nereálných abstraktních částek. Současně Nejvyšší soud připomíná, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka.
Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Jinak je vždy nutno přihlédnout ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a k významu předmětu řízení pro poškozeného.