Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k trestnému činu loupeže

Autor: Petr Knötig | 03/03/2011

Nově vydané stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k trestnému činu loupeže:

Trestného činu loupeže se pachatel může dopustit i v těch případech, vzbudí-li v poškozeném obavu a strach z bezprostředního fyzického násilí, aniž by výslovně pronesl jakoukoli pohrůžku násilí, dává-l.i zároveň poškozenému najevo, že k použití násilí dojde, pokud se ohledně požadované věci nepodrobí jeho vůli. Takové jednání může spočívat nejen v působení na poškozeného tím, že, že na zdůraznění svých požadavků pachatel poškozenému hrozí naznačováním úderů či ukázáním zbraně (např. nože), ale také v zastavení poškozeného na odlehlém místě nebo na místě, z něhož má ztíženou možnost úniku či přivolání pomoci, či na jiném místě, jež poškozený vnímá jako potencionálně nebezpečné, je-li zjevné, že poškozený svoji situaci považuje za bezvýchodnou, v důsledku čehož ani neklade odpor, přičemž pachatel si je této situace vědom a počítá s ní.



Z tohoto sjednocujícího stanoviska tedy vyplývá, že řada případů , které byly soudy dosud hodnoceny jako krádež, se bude nyní hodnotit jako loupež s přísnějším trestním postihem. V tomto duchu již Nejvyšší soud rozhodl v dovolání podané K. B. (1984) z Chebu, který se, kromě jiných trestných činů, dopustil podle názoru soudců Okresního soudu v Chebu, Krajského soudu v Plzni i Nejvyššího soudu loupeže i tím, že:
„v přesně nezjištěné době kolem 7. prosince 2007 v dopoledních hodinách v Chebu, ve dvorním traktu Svobody č. 52 u východu z Úřadu práce Cheb, požádal poškozeného (1990), o zapůjčení telefonu na zavolání, když poškozený sdělil, že telefon nemá, žádal jej o peníze na telefon, stál při tom u poškozeného, jenž byl zády u zdi domu, když poškozený sdělil, že nemá peníze, obžalovaný mu řekl nekecej a vyzval poškozeného k tomu, aby mu ukázal co má v kapsách, poškozený tedy ze strachu začal vyndávat věci z kapes a podávat je obžalovanému, jenž si je prohlédl, poté je vrátil poškozenému a nechal jej z místa odejít,“ (3 Tdo 1232/2009)

Některé další soudy však v tomto duchu nepostupovaly a proto trestní kolegium Nejvyššího soudu v Brně vydalo sjednocující stanovisko, které je nyní závazné pro všechny soudy v ČR.