Dobývací prostor; pravomoc soudu, § 7 zák. č. 99/1963 Sb., § 25 zák. č. 44/1988 Sb., § 27 zák. č. 44/1988 Sb., § 169 odst. 1 písm. e) zák. č. 500/2004 Sb.

15. 11. 2016

K projednání a rozhodnutí sporu o určení práv k dobývacímu prostoru není dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 81/2015, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.81.2015.1)

Anotace:
Ve sledované kauze bylo dovolání shledáno přípustným k otázce otevřenou dovoláním, zda je nezbytné, aby se řízení o určení práv k dobývacímu prostoru účastnila i osoba, které mají přináležet stejná práva jako jí, přičemž podle dovolatelky hrálo rozhodující roli určení, zda se jedná o samostatné nebo o nerozlučné společenství.

Vzhledem k tomu, že podané dovolání shledal Nejvyšší soud přípustným, zabýval se v souladu s § 242 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nejdříve ex offo otázkou, zda řízení nebylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V této souvislosti proto posuzoval, zda byla dána pravomoc civilních soudů nižších stupňů v části, v níž se zabývaly nárokem na určení práv k dobývacím prostorům.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 8. 6. 2016; publikováno ve sbírce pod č. 108/2016)