Excindační žaloba; procesní nástupnictví; exekuce; vyloučení věcí; právní nástupce, § 107a zák. č. 99/1963 Sb., § 36 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb., § 267 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (ve znění účinném do 30. 6. 2015)

8. 11. 2017

V řízení o excindanční žalobě podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015 je právní skutečností zakládající procesní nástupnictví na straně žalovaného (oprávněného v exekučním řízení) podle ustanovení § 107a o. s. ř. pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o vstupu právního nástupce do exekučního řízení na místo oprávněného vydané podle ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu. Soud v řízení o excindační žalobě proto nerozhoduje o procesním nástupnictví na straně žalovaného podle ustanovení § 107a o. s. ř. Skutečnost, že došlo k procesnímu nástupnictví v exekučním řízení, může soud v řízení o excindanční žalobě vzít toliko na vědomí prostřednictvím usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5441/2016, ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5441.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda v řízení o vyloučení věcí z exekuce podle ustanovení § 267 o. s. ř. může založit procesní nástupnictví smlouva o postoupení pohledávky či až pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o vstupu právního nástupce do exekučního řízení na místo původní oprávněné.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 55/2018)