Hromadný správce; ochranná organizace; kolektivní správce; odpovědnost státu za škodu; ušlý zisk; úřední povolení, § 13 zák. č. 82/1998 Sb. , § 7 zák. č. 237/1995 Sb., § 106 odst. 7 zák. č. 121/2000 Sb., § 100 zák. č. 121/2000 Sb.

12. 12. 2016

1. Jestliže Ministerstvo kultury nevydalo oprávnění ve smyslu § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. v tam stanovené lhůtě a svým dalším postupem vyvolalo pochybnosti o tom, která práva vykonávaná hromadným správcem podle zákona č. 237/1995 Sb. a v jakém rozsahu mohou být tímto správcem vykonávána i podle zákona č. 121/2000 Sb., nelze bez dalšího uzavřít, že příčinou vzniku ušlého zisku v důsledku nevykonávání daných práv podle zákona č. 121/2000 Sb. je rozhodnutí hromadného správce tato práva nevykonávat.



2. Je-li vydání úředního povolení pro výkon určité činnosti součástí obvyklého běhu věcí, je jeho nevydání v zákonem stanovené lhůtě příčinou ztráty zisku ušlého tím, že poškozený nemohl činnost, pro niž o povolení žádal, realizovat.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2179/2013, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2179.2013.1)

Anotace:
Ve sledovaném rozsudku Nejvyšší soud posuzuje ve vztahu k odpovědnosti státu za škodu otázku, zda, a případně v jakém rozsahu, mohl hromadný správce (ochranná organizace) vykonávat hromadnou správu autorských práv, kterou byl pověřen v režimu zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv (ve znění do 30. listopadu 2000), poté, co nabyl dne 1. prosince 2000 účinnosti autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb.) a uplynula marně devadesátidenní lhůta stanovená Ministerstvu kultury v přechodném ustanovení § 106 odst. 7 autorského zákona k uvedení obsahu a rozsahu oprávnění k výkonu hromadné správy do souladu s oprávněním (nově) ke kolektivní správě podle autorského zákona.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 20/2017)