Insolvenční řízení; kapitalizovaný úrok; jistina; příslušenství pohledávky, § 170 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., § 121 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb.

5. 12. 2017

Tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež by po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.88.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou možnosti uspokojení pohledávky v rámci insolvenčního řízení, spočívající v kapitalizovaných úrocích (jež se dle znění smlouvy o úvěry staly pro prodlení dlužníka součástí jistiny) ve vztahu k § 170 písm. a) IZ.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 48/2018)