Insolvenční řízení; opatření předsedy soudu; aktivní legitimace k podání odvolání; insolvenční správce, § 25 zák. č. 182/2006 Sb., § 26 zák. č. 182/2006 Sb.

13. 12. 2017

[1] Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.



[2] V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí.

[3] Opatřením předsedy insolvenčního soudu opomenutý insolvenční správce není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud ustanovil (podle opatření předsedy insolvenčního soudu) do funkce insolvenčního správce dlužníka jinou osobu.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 NSCR 130/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.130.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval dvěma dovolatelem formulovanými otázkami, zda je insolvenční soud bezvýjimečně vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce a zda je insolvenční soud vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce i tehdy, je-li insolvenční správce určen mimo zákonem stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 IZ) a tento postup předsedy insolvenčního soudu odporuje zákonu, a to v návaznosti na posouzení správnosti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodujícího o opravném prostředku jednoho z věřitelů v mezích vytyčených ustanovením § 26 IZ. Omezuje-li totiž ustanovení § 26 IZ odvolací důvody proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce jen na námitku, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý a vylučuje-li současně z odvolací argumentace skutečnosti, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo pro výsledek dovolacího řízení určující, zda takto omezené odvolací důvody zahrnují též námitku, že opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určil osobu insolvenčního správce mimo zákonem stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 IZ), odporuje zákonu (lhostejno z jakého důvodu).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 47/2018)