Insolvenční řízení; úročení pohledávky zajištěného věřitele; zpeněžení majetkové podstaty, § 171 zák. č. 182/2006 Sb., § 290 zák. č. 182/2006 Sb., § 398 zák. č. 182/2006 Sb., § 408 zák. č. 182/2006 Sb., § 409 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb.

25. 4. 2019


Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle ustanovení § 171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích § 290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sen. zn. 29 NSCR 175/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.175.2016.1)

Anotace
Usnesením ze dne 19. 7. 2013 schválil insolvenční soud oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce obdržel od zajištěného věřitele pokyn ke zpeněžení nemovitosti podle § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), i souhlas insolvenčního soudu s jejím přímým prodejem. Insolvenční správce podal 26. srpna 2015 návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Podáním ze 4. 9. 2015 uplatnil zajištěný věřitel proti návrhu námitky, maje za to, že k částce 96.204,80 Kč mají být připočteny smluvní úroky podle § 171 insolvenčního zákona, ve výši 128.389,42 Kč (21 % z částky 313.858 Kč za dobu od 20. 7. 2013 do 1. července 2015), a dále ve výši 21 % z částky 85.885,80 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení. Insolvenční soud neshledal námitky věřitele důvodnými.

Odvolací soud uzavřel, že otázka úročení zajištěné pohledávky závisí na způsobu zpeněžení zajištění v konkursu ve smyslu 398 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona. Ke zpeněžení nemovitosti došlo za podmínek § 289 insolvenčního zákona prodejem mimo dražbu, nikoliv podle § 290 insolvenčního zákona a je tak namístě závěr, že výjimka ze zásady upravené v § 170 písm. a/ insolvenčního zákona, obsažená v § 171 odst. 1 insolvenčního zákona ve smyslu § 171 odst. 3 insolvenčního zákona, se v projednávané věci neuplatní. Zajištěná pohledávka se neúročí a uplatňuje se zde zcela ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Závěr insolvenčního soudu, že výjimka upravená v § 171 insolvenčního zákona nedopadá na řešení oddlužení, odvolací soud nesdílí, připouští však, že kdyby zpeněžení zajištění bylo realizováno podle § 290 insolvenčního zákona, uplatnila by se dikce § 171 odst. 2 insolvenčního zákona a zajištěná pohledávka by byla úročena. V důsledku poněkud odlišného právního posouzení věci odvolacím soudem pak výše uvedený závěr není v rozporu s argumentací zajištěného věřitele, že ustanovení § 171 odst. 1 insolvenčního zákona má obecnou povahu.

Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou úročení pohledávky zajištěného věřitele v případě, že majetková podstata dlužníka byla zpeněžena jejím přímým prodejem mimo dražbu.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 3. 2019)