Investiční zprostředkovatel, odpovědnost, náhrada škody, odborná péče, § 4 odst. 2 písm. a), e) zák. č. 256/2004 Sb., § 4 odst. 5 zák. č. 256/2004 Sb., § 29 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb., § 32 odst. 1, 3 zák. č. 256/2004 Sb.

24. 5. 2016

Nedohodnou-li si zákazník a investiční zprostředkovatel zvláštní povinnost investičního zprostředkovatele informovat zákazníka o možném vývoji na trhu s investičním nástrojem v době od nákupu investičního nástroje do jeho případného prodeje, neodpovídá investiční zprostředkovatel zákazníkovi za možnou ztrátu z prodeje investičního nástroje.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3695/2013)

Anotace:
Investičním poradenstvím týkajícím se investičních nástrojů ve smyslu § 4 odst. 5 zák. o podnikání na kapitálovém trhu je poskytování individualizovaného poradenství, které směřuje přímo či nepřímo k nákupu, prodeji, úpisu, umístění, vyplacení, držbě nebo jinému nakládání s konkrétním investičním nástrojem nebo nástroji nebo k uplatnění práva na takové nakládání, a to bez ohledu na to, zda je poskytováno z podnětu zákazníka nebo potenciálního zákazníka či obchodníka s cennými papíry. Investiční poradenství v tomto smyslu není tzv. průběžnou službou, týká se jen jednotlivých operací s konkrétním investičním nástrojem.

Nejvyšší soud se ve vztahu k výše vymezené činnosti zabýval ve sledovaném rozsudku otázkou, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena - zda a za jakých podmínek je možné nečinnost investičního zprostředkovatele v době nákupu investičního nástroje, který zprostředkoval, považovat za porušení povinnosti, jež může založit právo na náhradu škody ze ztráty utrpěné investicemi.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 4. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 91/2016)