Jistota; náklady řízení; cizinci; materiální vzájemnost; nepravá retroaktivita, § 51 odst. 2 písm. b) zák. č. 97/1963 Sb., § 11 zák. č. 91/2012 Sb., § 123 odst. 2 zák. č. 91/2012 Sb.

5. 12. 2016

S účinností od 1. 1. 2014 soud rozhoduje o návrhu žalovaného na složení jistoty na náklady řízení podle § 11 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a to i v řízeních zahájených před uvedeným datem.


Umožňuje-li právo cizího státu uložení povinnosti složit jistotu na náklady řízení zahraničním žalobcům, aniž složení jistoty vylučuje pro případ materiální vzájemnosti [tedy aniž obsahuje ustanovení obdobné § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém], nelze z pouhé skutečnosti, že není známo, zda soudy tohoto státu od státních občanů České republiky či od českých právnických osob složení jistoty požadují, usuzovat na splnění podmínky materiální vzájemnosti podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3681.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se v daném rozhodnutí zabýval dosud neřešenými právními otázkami, a to otázkou aplikace ustanovení mezinárodního práva procesního obsažených v zákoně č. 91/2012., o mezinárodním právu soukromém, i na řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti (1. 1. 2014), a dále otázkou výkladu § 11 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., zda lze učinit závěr, že je splněna podmínka materiální vzájemnosti, jestliže během řízení nebyla materiální vzájemnost zjištěna.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 14/2017)