Jmenování opatrovníka soudem; opatrovnictví právnické osoby; trestní stíhání jednatele, § 165 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 437 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 487 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 54 zák. č. 90/2012 Sb.

7. 6. 2016

Jmenování opatrovníka dle § 165 odst. 2 o. z. představuje zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit až tehdy, není-li možné důsledky rozporu mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby překlenout jinak.



Má-li právnická osoba jiného člena orgánu, který je oprávněn za ni jednat (člena statutárního orgánu či likvidátora), nebo byl-li právnické osobě jmenován opatrovník (který je oprávněn za ni jednat) z jiného důvodu, nelze jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015)

Anotace:
Nejvyšší soud se v odůvodnění usnesení zabývá předpoklady pro jmenování opatrovníka právnické osobě podle § 165 odst. 2 o. z. Ve vztahu k projednávané věci, kdy byl společností podaný návrh, aby jí soud jmenoval hmotněprávního opatrovníka, odůvodněn probíhajícím trestním stíháním proti jednateli a otci zbývajících jednatelů pro trestný čin vůči této společnosti, Nejvyšší soud řeší otázku, zda tato skutečnost může odůvodnit zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, přičemž odkazuje na svou dřívější judikaturu (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013) a poukazuje rovněž na ustanovení § 54 zákona č. 90/2012 Sb.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 102/2016)