Náhrada škody; adhezní řízení; odklad vykonatelnosti, § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., § 43 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb.

5. 2. 2019

I. Odkázal-li soud v trestním řízení žalobkyni s nárokem na náhradu škody (samostatným výrokem) na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 229 odst. 1 trestního řádu), je třeba v občanském soudním řízení (ve smyslu § 135 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) vycházet z toho, že žalobkyně v souladu s § 43 odst. 3 trestního řádu řádně navrhla, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit škodu.



II. Jsou-li negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) odstraněny tím, že dovolací soud (bez zbytečného odkladu) napadené rozhodnutí zruší, stává se návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí bezpředmětným (obsoletním).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2826.2017.1)
Anotace:
Žalovaný byl zproštěn obžaloby pro spáchání prvního skutku a shledán vinným pro spáchání skutku druhého. Výrokem trestního rozsudku byla žalobkyně s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

S přihlédnutím k uplatněné námitce promlčení odvolací soud zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že žalobkyně nenavrhla, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému povinnost nahradit v penězích škodu způsobenou spácháním druhého skutku. Tento nedostatek pak podle odvolacího soudu „nelze zhojit ani za použití výkladových pravidel, jak se snažil učinit soud prvního stupně.“

Nejvyšší soud se v dotčeném rozhodnutí musel vypořádat s otázkou, zda žalobce zavinil marné uplynutí promlčecí doby, jestliže v trestním řízení, které bylo vedeno proti žalovanému, neuplatnil návrh, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému povinnost nahradit škodu způsobenou spácháním druhého skutku, a to za situace, kdy žalobce nebyl kvůli nesprávnému procesnímu postupu trestního soudu vyrozuměn o konání hlavního líčení.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 10. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 29/2019)