Náhrada škody; invalidní důchod; náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti; starobní důchod, § 447 zák. č. 40/1964 Sb., § 81 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb., § 61a odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb.

22. 1. 2019

Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaniká invalidnímu důchodci dnem, kdy mu ze zákona vznikl nárok na výplatu starobního důchodu.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4066/2016, ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4066.2016.1)

Anotace:
V souvislosti s operací, kterou žalobce, odvolatel, podstoupil u právního předchůdce žalovaného, došlo v důsledku jeho protiprávního jednání k trvalému poškození zdraví žalobce. Právní předchůdce žalovaného tak proto byl povinen platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tato povinnost přešla na žalovaného, za něhož ji plnil vedlejší účastník, a to až do doby, kdy žalobci vznikl ze zákona nárok na výplatu starobního důchodu. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy se žalobce stal poživatelem starobního důchodu, nemá již nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a je nepodstatné, zda se tak stalo v důsledku vlastní volby žalobce anebo na základě objektivní skutečnosti.

Nejvyšší soud se v dotčeném rozhodnutí musel vypořádat s otázkou dovolatelem formulovanou, zda nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě trvá i poté, kdy byl poškozenému invalidní důchod bez jeho žádosti a proti jeho vůli změněn zákonem na důchod starobní.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 9. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 33/2019)