Náhrada škody; regresní nárok; služební poměr, § 2917 zák. č. 89/2012 zák. č. 89/2012 Sb., § 100 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., § 101 zák. č. 361/2003 Sb.

19. 3. 2019

Jestliže zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ani jiný právní předpis, neobsahuje zvláštní právní úpravu regresního vztahu mezi přímým škůdcem a státem jakožto tím, kdo je povinen k náhradě škody, může se stát (Česká republika prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru) domáhat postihu vůči takovému škůdci za použití obecné úpravy regresu podle § 2917 o. z.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5551/2017, ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5551.2017.1)
Anotace
Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (Česká republika) domáhala zaplacení částky 1,177 968 Kč s příslušenstvím, kterou vyplatila za dobu od července 2014 do června 2016 jako náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti příslušníka Policie ČR ke službě v důsledku služebního úrazu utrpěného při dopravní nehodě způsobené žalovanou.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v dané věci nelze aplikovat neplatnou právní úpravu ust. § 102 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR obsahující regresní nárok, když současný zákon o služebním poměru již možnost jeho uplatnění neobsahuje, přičemž se zřejmě nejedná o neúmyslnou mezeru v zákoně, nýbrž jde spíše o úmysl zákonodárce. Aplikace jiného veřejnoprávního předpisu obsahujícího regresní nárok, a to § 130 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, by v daném případě představovala ve veřejném právu nežádoucí analogii iuris. Odvolací soud dále konstatoval, že na danou věc by vzhledem k přechodným ustanovením nedopadal § 440 obč. zák., nýbrž § 2917 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který však nelze v dané věci aplikovat, neboť obecný regres svědčí pouze tomu, kdo hradí škodu způsobenou jinou osobou, avšak tato povinnost musí být dána ustanoveními občanského zákoníku, nikoliv zákonem o služebním poměru jakožto veřejnoprávním předpisem.

Nejvyšší soud se na základě žalobkyní podaného dovolání musel vypořádat s otázkou existence nároku státu na úhradu částek vyplacených na náhradě za ztrátu služebního příjmu policisty proti osobě, která způsobila neschopnost policisty ke službě.


(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 66/2019)