Náhrada škody; trestní řízení; zajištění majetku; úhrada pohledávky; insolvenční řízení, § 173 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 8. 2013, § 79d zák. č. 141/1961 Sb., § 47 zák. č. 141/1961 Sb., § 167 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 8. 2013, § 167 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb.

9. 1. 2019

Podle ustanovení § 173 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013 může věřitel přihlásit vykonatelnou pohledávku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku dlužníka jen tehdy, jestliže zajištění majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka provedené v trestním řízení vzniklo podle trestního řádu nejdříve v době od 1. srpna 2013; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční řízení bylo zahájeno před nebo po uvedeném datu.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sen. zn. 29 NSCR 14/2015, ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.14.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou formulovanou dovolatelem, věřitelem dlužníka (jehož pohledávka spočívá v náhradě dlužníkem způsobené škody, která byla zajištěna postupem podle § 79d tr. ř.), zda se úprava obsažená v § 173 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona vztahuje i na zajištění podle § 79d odst. 1 tr. ř. a nikoli pouze na zajištění provedené podle § 47 tr. ř.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 6. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 25/2019)