Nájem bytu; výpověď nájmu; neplatnost výpovědi; neoprávněnost výpovědi, § 2290 zák. č. 89/2012 Sb., § 243d písm. a) zák. č. 99/1963 Sb. ve znění do 29. 9. 2017

22. 8. 2019


Vypoví-li pronajímatel nájem bytu z jiných než zákonem stanovených důvodů, jde o výpověď neoprávněnou, nikoliv neplatnou; její neoprávněnost musí nájemce uplatnit žalobou podle § 2290 o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3328.2017.1)

Anotace
Žalovaný uzavřel s předchozími vlastníky bytu smlouvu o nájmu, přičemž doba nájmu byla sjednána do konce jeho života a nájemné bylo dohodnuto ve výši 1 Kč ročně. Žalobkyni byl byt jeho vlastníky darován. Žalovanému byla doručena poštou výpověď podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. s odůvodněním, že byt žalobkyně potřebuje pro sebe a s poučením o výpovědní době, povinnosti byt vyklidit a právu podat proti výpovědi námitky a návrh k soudu na přezkum oprávněnosti výpovědi ve lhůtě 2 měsíců od jejího doručení. Žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi u soudu žalovaný nepodal a byt nevyklidil. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že výpověď je platná, obsahuje všechny náležitosti požadované zákonem. Protože žalovaný nepodal ve hmotněprávní prekluzivní lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu na přezkum její oprávněnosti, nemůže se soud zabývat existencí výpovědního důvodu, a to ani v řízení o vyklizení. Protože právo nájmu skončilo uplynutím výpovědní doby, žalovaný užívá byt bez právního důvodu, soud prvního stupně mu tak správně uložil, aby ho vyklidil.

Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou, zda výpověď, jíž pronajímatel vypověděl nájem bytu z jiného než zákonem stanoveného důvodu, je neplatná či neoprávněná.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 6. 2019)