Náklady řízení; zpětvzetí žaloby; uznání dluhu, § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb.

19. 3. 2019

Žalobce má právo na náhradu nákladů řízení i v případě, že vezme žalobu zpět proto, že žalovaný uznal dluh v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6000/2017, ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.6000.2017.1)
Anotace:
Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, pokud je příčinnou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. Dovodil, že pokud bylo příčinou zpětvzetí žaloby chování obou stran řízení, v daném případě uzavření dohody mezi účastníky o uznání dluhu ve formě notářského zápisu se svolením přímé vykonatelnosti, nepřipadá aplikace § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. v úvahu, a proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Nejvyšší soud se tak ve svém usnesení musel vypořádat s otázkou, jak rozhodovat o nákladech řízení v případě, že žalobce vezme žalobu zpět proto, že mimosoudně získá uznání dluhu zachycené v notářském zápisu se svolením vykonatelnosti.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 61/2019)