Náklady řízení o přestupcích; mimosmluvní sankce; insolvenční řízení, § 170 písm. d) zák. č. 182/2006 Sb.

9. 1. 2019

Pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů řízení o přestupcích není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona (ani „příslušenstvím“ takové mimosmluvní sankce) a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sen. zn. 29 NSCR 116/2015, ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.116.2015.1)

Anotace:
Insolvenční soud svým usnesením odmítl přihlášku pohledávky jednoho z věřitelů a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení. Přihlášená pohledávka sestávala z částky 24 500 Kč odpovídající pokutě uložené dlužníku za přestupek podle ustanovení § 12 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích, z částky 1 000 Kč představující paušální poplatek podle ustanovení § 79 odst. 1 a 4 zákona o přestupcích a z částky 510 Kč tvořené náklady za nařízení daňové exekuce stanovené exekučním příkazem.
Nejvyšší soud se v předmětném usnesení musel vypořádat s otázkou výkladu ust. § 170 písm. c) IZ, konkrétně povahou paušálních nákladů správního řízení dle § 79 zákona o přestupcích, a zda je tedy možné, aby došlo v rámci insolvenčního řízení k jejich úhradě, či nikoli.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 6. 2018)