Návrh na zahájení rozhodčího řízení; stálý rozhodčí soud; řád stálého rozhodčího soudu, § 13 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., § 15 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.

5. 2. 2019

Podáním návrhu na zahájení rozhodčího řízení u stálého rozhodčího soudu se žalobce podřizuje pravidlům vydaným tímto stálým rozhodčím soudem, podle nichž se zaplacený poplatek nevrací.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4461/2017, ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4461.2017.1)

Anotace:
Žalobkyně, dovolatelka, podala k rozhodčímu soudu žalobu o zaplacení částky 8 097 870,18 Kč s příslušenstvím a uhradila mu poplatek za rozhodčí řízení ve výši 323 915 Kč. Žalovaný, rozhodčí soud, vydal usnesení, kterým rozhodl o tom, že jeho pravomoc rozhodnout věc není dána, a řízení zastavil podle § 25 odst. 2 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „Řád“); dále rozhodl o tom, že poplatek za rozhodčí řízení se v souladu s § 48 odst. 9 Řádu nevrací. Žalovaný v rozhodčím řízení konstatoval vady rozhodčí doložky s ohledem na její spotřebitelskou povahu a současně vyzval strany k doručení platné rozhodčí smlouvy. Žalobkyně žádnou další rozhodčí smlouvu s protistranou neuzavřela. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení uhrazeného poplatku.

Nejvyšší soud se tak v předmětném rozsudku musel vypořádat s otázkou, zda na strany rozhodčího řízení dopadá rozhodčí řád vydaný stálým rozhodčím soudem podle § 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení i v případě, že není dána pravomoc rozhodčího soudu spor projednat a rozhodnout.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 10. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 43/2019)