Nemajetková újma; trestní stíhání; amnestie; abolice; prezident, § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.

10. 4. 2017

Ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dopadá též na případy, kdy bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku aboličního rozhodnutí
v rámci amnestie.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4169/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4169.2015.1)

Anotace:
V předkládaném rozsudku Nejvyšší soud ve světle čl. II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013 vyhlášeném pod č. 1/2013 Sb. vyložil ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Tedy Nejvyšší soud vyložil, zda zastavením trestního stíhání proto, že trestný čin byl amnestován, má citované ustanovení na mysli právě abolici, a to v podobě příkazu, aby se v zahájeném trestním stíhání nepokračovalo.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 12. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 88/2017)