Nepřiměřená délka řízení; trestní řízení; adhezní řízení; odpovědnost státu; poškozený, § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., § 43 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb. ve znění do 31. 8. 2012

5. 9. 2017

V případě, že se zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3 tr. řádu), je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání. Předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.987.2015.1)

Anotace:
Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody na zdraví způsobenou obžalovaným v rámci adhezního řízení. Následně požadovala po České republice zaplacení náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení. Nejvyšší soud se zabýval otázkou měřítka nepřiměřenosti délky adhezního řízení s vědomím jeho neoddělitelnosti od probíhajícího řízení trestního, a zda je adhezní řízení tím typem řízení, u něhož lze předpokládat zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 4. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 10/2018)