Objektivní nepřípustnost odvolání; bagatelní věc; společné řízení, § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb.

13. 3. 2019

Jsou-li ke společnému řízení spojeny samostatné nároky více žalobců (v subjektivní kumulaci) na zaplacení peněžitého plnění, jež jednotlivě nepřevyšují 10 000 Kč, nepočítaje v to příslušenství, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání proti rozsudku vydanému ve společném řízení o všech těchto nárocích, byť v souhrnu výši 10 000 Kč přesahují. To platí i v případě odvolání podaného žalovaným, jímž se napadá rozsudek vydaný ve společném řízení o všech jednotlivých nárocích více žalobců, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem vydaným ve společném řízení.



(Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 91 Co 461/2017, ECLI:CZ:MSPH:2018:91.CO.461.2017.1)

Anotace
Předmětem řízení před soudem prvního stupně byly nároky žalobců na zaplacení 1481,21 Kč s příslušenstvím jako slevy z ceny zájezdu. Řízení bylo vedeno o samostatných nárocích žalobců, kteří se nacházeli v samostatném procesním společenství (§ 91 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně svým rozhodnutím uložil žalované, aby zaplatila každému ze žalobců částku 1481,21 Kč spolu s úrokem z prodlení a dále povinnost zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů nalézacího řízení, a to žalobci a) ve výši 17 838,37 Kč, žalobkyni b) ve výši 13 635,61 Kč, žalobci c) ve výši 13 136,76 Kč, žalobkyni d) ve výši 12 525,61 Kč, žalobkyni e) ve výši 14 291,06 Kč, žalobci f) ve výši 12 865,61 Kč, žalobkyni g) ve výši 12 835,61 Kč, žalobkyni h) ve výši 12 525,61 Kč, žalobci i) ve výši 15 338,26 Kč, žalobci j) ve výši 12 525,61 Kč, žalobci k) ve výši 14 168,41 Kč, žalobci l) ve výši 12 735,61 Kč, žalobkyni m) ve výši 17 205,47 Kč a žalobkyni n) ve výši 12 815,61 Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná cestovní kancelář odvolání, a to do výroků o náhradě nákladů řízení. Namítla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, neboť předmětem řízení byl nárok na zaplacení celkové částky 20 737 Kč, ale na nákladech řízení byla žalobcům přiznána náhrada ve výši celkem 217 280,21 Kč. Nároky žalobců byly přitom uplatněny hromadně a se zastoupením nebyla spojena větší náročnost, neboť skutková tvrzení byla naprosto totožná stejně jako výše požadovaného plnění, náročnost jednotlivých úkonů právní služby byla zcela srovnatelná se zastupováním žalobce jediného. Za účelně vynaložené náklady lze považovat toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Soud prvního stupně však kritérium účelnosti a přiměřenosti náhrady nákladů řízení nedodržel.

Odvolací soud se musel nejprve vypořádat s otázkou přípustnosti odvolání, a to v případě subjektivní kumulace v řízení uplatněných nároků jednotlivě nepřesahujících částku 10 000 Kč.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 11. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 46/2019)