Obvyklý pobyt dítěte; výkon rodičovské odpovědnosti; dohoda; projev vůle, čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003, čl. 2 bod 7 nařízení č. 2201/2003, čl. 858 zák. č. 89/2012 Sb., čl. 877 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., čl. 877 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., čl. 3 předpisu č. 34/1998 Sb., čl. 7 zák. č. 99/1963 Sb., čl. 104 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb.

15. 11. 2017

Pro závěr, zda nezletilé dítě získalo obvyklý pobyt na území jiného členského státu Evropské unie podle čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, je vedle zjištění, že zde dítě žije po delší dobu a je zde sociálně a rodině začleněno, rovněž významná i vůle rodičů projevená v dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2850.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda mohlo dojít k přemístění obvyklého bydliště dítěte do jiného členského státu Evropské unie, kde dítě od počátku pobývalo na základě podmíněné dohody rodičů.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 50/2018)