Odporovatelnost právního úkonu; přiměřené protiplnění (prospěch); regres, § 240 zák. č. 182/2006 Sb., § 42a zák. č. 40/1964 Sb.

31. 10. 2016

Přiměřeným protiplněním ve smyslu § 240 odst. 1 insolvenčního zákona, nebo důvodně předpokládaným přiměřeným prospěchem ve smyslu § 240 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákona za zřízení zástavního práva váznoucího na majetku (insolvenčního) dlužníka není možnost regresního nároku (insolvenčního) dlužníka za obligačním dlužníkem v případě, že (insolvenční) dlužník bude povinen splnit svůj závazek ze zástavních smluv.



Podmínky odporovatelnosti ve smyslu § 240 insolvenčního zákona se posuzují ke dni vzniku právního úkonu (právního jednání); ke stejnému okamžiku se zjišťuje i to, zda měl dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů (v jejichž prospěch se insolvenční neúčinnost vyslovuje).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013)

Anotace:
Sledované rozhodnutí Nejvyššího soudu se vyjadřuje (opětovně) mimo jiné k otázce posouzení podmínek nastolení (možné) odporovatelnosti právních úkonů insolvenčního dlužníka ve smyslu ustanovení § 240 insolvenčního zákona (v porovnání s ustanovením § 42a obč. zák.) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sen. zn. 29 ICdo 17/2013, ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.17.2013.1], což činí též i pro závěr ohledně (ne)možnosti regresního nároku (insolvenčního) dlužníka za obligačním dlužníkem vázaného k okamžiku vzniku regresního nároku z titulu zástavních smluv ve vztahu ke vzniku odporovaného právního úkonu (uzavření zástavních smluv).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016; publikováno ve sbírce pod č. 107/2016.)