Odpovědnost sátu; výše odškodnění; nepřiměřená délka řízení; dědictví; procesní nástupnictví, § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. ve znění od 27. 4. 2006, § 241a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění od 1. 1. 2013, § 241a odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění od 1. 1. 2013

3. 10. 2017

Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení by pro procesní nástupce původního účastníka řízení neměla přesahovat výši zadostiučinění, jež by za tutéž část řízení náležela jejich právnímu předchůdci.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3945.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval dosud neřešenou otázkou, jakým způsobem má soud postupovat při výpočtu výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, jehož části se účastnili dědicové původního účastníka řízení. Vycházel přitom z již ustálené judikatury s tím, že při úvaze o celkové době řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. Míru odškodnění újmy procesního nástupce je však nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení, a to třeba i tehdy, nebyla-li tato újma výjimečně vůbec sdílena, např. pro okolnosti nezájmu dědiců o zůstavitelovy záležitosti za jeho života. V každém případě se však při stanovení odškodnění přihlíží ke kritériím § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 5. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 30/2018)