Odpovědnost za škodu; zemědělský pozemek; zemědělský podnikatel; eroze půdy, § 420 zák. č. 40/1964 Sb., § 3 odst. 1 zák. č. 334/1992 Sb. ve znění do 31. 3. 2015, § 27 zák. č. 254/2001 Sb.

11. 7. 2019


Za škodu způsobenou před 1. 1. 2014 v důsledku porušení prevenční povinnosti k ochraně zemědělského půdního fondu (§ 3 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb.) odpovídá zemědělský podnikatel podle § 420 odst. 1 obč. zák.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3811/2017, ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3811.2017.1)

Anotace:
V souvislosti se silným deštěm došlo k rozsáhlé erozní události spočívající ve splavení ornice z půdního bloku osetého kukuřicí, obhospodařovaného žalovanou, čímž vznikla škoda na majetku žalobkyně ve výši 729 874 Kč, která sestává z nákladů na odstranění bahna z pozemních komunikací, z příkopů podél nich, z rybníku a z kurtů, a z nákladů na opravu kurtů včetně jejich oplocení. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 420 odst. 1 obč. zák., dospěl k závěru, že žalovaná porušila § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 334/1992 Sb., neboť svou činností zapříčinila narušení pozemků erozí, porušila i § 27 zákona č. 254/2001 Sb., protože o pozemky nepečovala tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů, zejména odnosu půdy erozní činností vody, a porušila též prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. Soud aplikoval § 450 obč. zák., když vzal v úvahu žalobkyní obdržené dotace, umístění obce v terénu, tj. že se nachází v údolnici, a zohlednil, že se jednalo o extrémní přívalový déšť.

Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o splnění zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu, na rozdíl od něj však neaplikoval § 450 obč. zák., ale dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu pouze v rozsahu 80 %, protože z 20 % by vzniku škody nezabránila ani při osetí pozemku vhodnou plodinou. Souhlasil rovněž s aplikací § 136 o. s. ř. vzhledem k tomu, že ani po předložení všech faktur a provedení znaleckého posudku se nepodařilo přesně zjistit výši škody.

Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovolání s tím, že dle jejího mínění měl soud aplikovat § 420a obč. zák., nikoli § 415 a § 420 obč. zák. a následně měl hodnotit přívalový déšť jako neodvratitelnou událost, která škodu způsobila, což je důvodem zproštění odpovědnosti žalované. Přípustnost dovolání žalovaná dále spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda odpovídá zemědělský podnikatel za škodu vzniklou odtokem vody a smyvem ornice z jím užívaných pozemků, ačkoli ke vzniku škody došlo následkem mimořádné události, kterou nemohl odvrátit, a zda lze současně aplikovat § 136 o. s. ř. a § 450 obč. zák.

Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou odpovědnosti zemědělského podnikatele za porušení povinností k ochraně půdy

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 16. 1. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 74/2019)