Plat; odměna; nenároková složka platu; nároková složka platu; mimořádný nebo zvlášť významný pracovní úkol; platnost právního úkonu; simulovaný právní úkon, § 109 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., § 134 zák. č. 262/2006 Sb., § 18 zák. č. 262/2006 Sb., § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.

2. 1. 2016

Odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance zaměstnavatele uvedeného v ustanovení § 109 odst. 3 zák. práce, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní).



Předstírá-li zaměstnavatel uvedený v ustanovení § 109 odst. 3 zák. práce v rozhodnutí o přiznání odměny zaměstnanci podle ustanovení § 134 zák. práce, že mu tuto odměnu přiznává za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, aby tak zastřel skutečný důvod udělení odměny, se kterým pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny zaměstnanci uvedeného zaměstnavatele nespojují, je takové rozhodnutí o přiznání odměny neplatné, a právo zaměstnance na odměnu proto nemůže založit.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4481/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4481.2014.1)

Anotace:
V předmětné věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou, za jakých podmínek vzniká zaměstnanci, jehož zaměstnavatelem je územní samosprávný celek, nárok na odměnu poskytovanou zaměstnavatelem podle ustanovení § 134 zák. č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. Jedná se o odměnu poskytovanou zaměstnanci za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. V souvislosti s řešením dané otázky se soud dále věnoval otázce platnosti právních úkonů učiněných v pracovněprávním vztahu za situace, kdy by simulovaným právním úkonem měl být zatřen právní úkon jiný (disimulovaný právní úkon).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 27./2017)