Poštovní služby; ztráta zásilky; náhrada škody; reklamace; pravomoc soudu, § 7 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 6a odst. zák. č. 29/2000 Sb.

15. 11. 2019


Nárok na náhradu škody vzniklé ztrátou poštovní zásilky při přepravě či úbytkem jejího obsahu je právem vyplývajícím z poštovní smlouvy ve smyslu § 6a odst. 2 věty druhé zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, a rozhodování o něm spadá do pravomoci Českého telekomunikačního úřadu, nikoli soudu.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1089/2018, ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1089.2018.1)

Anotace:
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno řízení a věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody způsobené ztrátou poštovní zásilky při její přepravě, přičemž reklamačnímu řízení žalovaná nevyhověla. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o nárok na náhradu škody vzniklé při poskytování poštovní služby. Jestliže žalovaná reklamaci vady neuznala, byl žalobce oprávněn postupovat podle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách, tedy podat námitky proti vyřízení reklamace k Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“) a případného přezkumu správního rozhodnutí se pak žalobce mohl domáhat podle části páté o. s. ř.

Nejvyšší soud se musel na základě podaného dovolání vypořádat s otázkou pravomoci k rozhodování sporů o náhradu škody způsobené provozovatelem poštovních služeb ztrátou poštovní zásilky.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 9. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 122/2019) .