Pracovní úraz; nemoc z povolání; převedení na jinou práci; rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele; rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance; odstupné, § 1a odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014, § 1a odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014, § 38 odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014, § 41 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do (...)

5. 2. 2019

Nepřevedl-li zaměstnavatel zaměstnance, který nemůže konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, na jinou vhodnou práci (popřípadě převedl-li zaměstnance na jinou vhodnou práci bez jeho souhlasu a nebylo-li jeho pracovní zařazení u zaměstnavatele vyřešeno dohodou ani dodatečně), je povinen rozvázat s ním pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů. Nesplní-li zaměstnavatel tuto povinnost, je oprávněn z těchto důvodů rozvázat pracovní poměr výpovědí zaměstnanec, aniž by to bylo na újmu jeho práva na odstupné podle ustanovení § 67 odst. 2 zák. práce.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5825/2016, ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5825.2016.1)

Anotace
Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání ve svém rozhodnutí musel vypořádat se dvěma dovolatelem formulovanými otázkami, zda v případě, kdy zaměstnanec nesmí konat dosavadní práci pro pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen – za situace, kdy nemůže zaměstnance převést na jinou práci [§ 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce], protože pro něho jinou vhodnou práci nemá, nebo zaměstnanec s převedením na jinou práci nesouhlasí (není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci), popřípadě za situace, kdy zaměstnavatel není ochoten zaměstnance na jinou práci podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce převést – rozvázat s tímto zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, popřípadě s ním uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru z téhož důvodu, a zda za škodu, která vznikla zaměstnanci v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti, lze považovat částku, jejíž výše odpovídá odstupnému podle ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 10. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 41/2019)

Všechna dotčená ustanovení:
§ 1a odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 1a odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 38 odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 41 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 41 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 41 odst. 6 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 41 odst. 7 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 52 písm. d) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 67 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 103 odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014
§ 265 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 23. 6. 2014