Pravomoc soudu; nařízení Brusel II bis; právní úkon nezletilého; dědické řízení, čl. 1 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, čl. 12 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003

28. 6. 2016

České soudy mají pravomoc zahájit řízení o schválení právního úkonu učiněného v dědickém řízení za nezletilého, který má obvyklý pobyt v jiném členském státě Evropské unie, než je Česká republika, výhradně za podmínek čl. 12 odst. 3 nařízení Brusel II bis.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Nd 201/2013)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve sledovaném rozhodnutí vyjadřoval k otázce, zda v případě schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí, [spadá-li tedy toto opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti podle rozsudku Soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-404/14 podle čl. 1 odst. 1 písm. b) do rozsahu působnosti Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis)], je dána možnost založení mezinárodní příslušnosti soudu ve smyslu čl. 12 odst. 3 nařízení Brusel II bis.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 96/2016)